Al-shai

Jméno:

Al-shai

Druhé jméno:

Strážce Masyafu

Hodnost:

Sigma

Pohlaví:

Samec

Věk:

4 roky

Schopnosti:

Neovládá žádný element.
Vyvíjení velké fyzické zdatnosti – Rychlý běh, vysoké a dlouhé skoky…

Rodina:

Rodiče – Démon „Král Animu“ a vlčice neznámého jména (Zmizel; zemřela při porodu)
Sourozenci – Bratři Rangrök a Kjöll (Zemřeli při porodu)

Partnerství:

-

Cesta:

Neutrál – Jeho názor na dobro a zlo je značně pohnutý, takže to nedokáže určit.

Povaha:

Dlouhá a ne příliš veselá minulost na něm nechala jizvy, které se staly jeho hlavním rysem. Je nedůvěřivý a tichý, takže trvá dlouho, než si zvykne na něčí pravidelnou přítomnost. Nepamatuje si, co se stalo v historii jeho života, tudíž nad ní většinu času přemýšlí – dalo by se říci, že nedělá nic moc jiného. Je schopen se zaseknout na jednom místě, ztracen v minulosti. Jeho záliba je v lovu či sledování nebe, které je pro něj fascinující. Dokáže hodiny sedět na vysoké skále a sledovat, jak po modrém nebi plynou mraky, létají po něm ptáci… Naopak, nedokáže ležet a nic nedělat, nebo někoho dlouho poslouchat. Všeobecně nesnáší příkazy a jedná sám za sebe, protože jeho život, jeho boj. Řídí se několika zásadami, které mu do hlavy vštěpil jeho Mistr – Alfa smečky, a nedokáže od nich upustit, což se mu povedlo jen jednou.
Stejně jako dost vlků má dvě stránky. Pokud se dostane do boje, ať už s jiným vlkem, smečkou či lovci, bojuje do posledního dechu. Je oddaný a ačkoli nevěří alfám, položil by jeho život na oltář smrti, kdyby to bylo v zájmu života vůdce či vůdkyně smečky. Jeho prioritou je ochrana někoho, ke komu si utvoří pouto – vrhnul by se před letící kulku, aby ochránil vlka či vlčici, co miluje. Pustil by se do boje s medvědem, jen aby mohl jeho přítel utéct. Byl už několikrát na hranici se smrtí, a to z něj udělalo to, co je nyní.

Minulost:

Bylo horké léto a ve smečce, kde jsem se narodil, zuřil hladomor. Vlci, vlčice a vlčata umírala hlady jen proto, že chtěla pomoci někomu jinému. První, co jsem cítil, byla horká krev, v níž jsem ležel, a vedle mne těla mých sourozenců. Vydal jsem ze sebe slabé kníkutí a odpověď přišla v podobě hlasu, který jsem slyšel jakoby z dálky.
Když jsem poprvé otevřel oči , díval jsem se do tváře starého, šedého vlka, kterému přes jedno oko vedla dlouhá jizva. Jeho oko bylo kalné, byl na něj slepý. Byl to alfa Masyafu, vlk, kterému nikdo neřekl jinak než „Mistře“.
O pár měsíců později započal můj výcvik. Byl jsem jedináček, a proto, že se mne ujal Mistr, jsem se měl stát jeho nástupcem. Bylo tedy potřeba ze mě vychovat bojovníka a schopného, silného vlka. Z počátku jsem se učil využívat to, co mi zbylo po rodičích – svou sílu. Alfa ani nikdo jiný mi nikdy nechtěl říct, kdo byli mí rodiče. Říkali mi jen pár věcí: že byli silní; že vypadám jako otec; a ať to nechci vědět. I když jsem se snažil sebevíce, nikdy mi neřekli, kdo byli. Musel jsem se smířit s tím, že je ze mne dítě nikoho a že jsem na světě jediný své krve. Později mne můj Mistr bral i na lovy či nechal bojovat s jinými vlky, a já vítězil. Vždy přálo vítězství mne, za což jsem vděčil jen a pouze jemu, tomu, kdo mne vychoval.
Když nadešel druhý rok mého života, další léto, co jsem viděl, jsem byl spolu se dvěma dalšími vlky poslal na nějakou výpravu. Ani jsem nevěděl, co to bylo, ale údajně nějaký Kousek Ráje. Zajímalo mě to stejně tak, jako kdysi mí rodiče. Ale na nic jsem se neptal a šel za svým cílem. Když se nám povedlo dostat se do jeskyně, ujal jsem se vedení, a to vedlo ke smrti a zmrzačení obou bratrů, co jsem bral s sebou.
„Al-Shaine, porušuješ naše zásady!“ zavrčel na mne starší z bratrů, když jsem zabil nevinného strážce pokladu. Jen jsem mávl tlapou.
„Jen sleduj a uč se,“ odpověděl jsem tiše. Byl jsem tou dobou sebestředný, ostatní mi byli jedno. Jeho mladší bratr mne jen tiše obdivoval, což jsem věděl. Dával mi to najevo dost dlouhou dobu, a já za to byl rád. Chtěl jsem být ten nejlepší, skvělá alfa. Tiše jsme se dostali do středu jeskyně, nezpozorováni a neslyšeni. A v tu chvíli se to stalo.
Ze stínů jeskynní místnosti se vyplížili vlci z naší nepřátelské smečky. Bílý vlk s černou ofinou se na mě nepřátelsky zazubil, jeho rudé oči žhnuly.
„Ale ale, kohopak to tu máme…“ Mrsknul ocasem. Mlčel jsem a starší bratr mě probodl pohledem.
„Říkal jsem ti, ať jsi opatrný!“ zavrčel naštvaně. Nevěnoval jsem mu pozornost a rozběhl se na protějšího vlka. Chtěl jsem ho zabít, dokud byl čas. Ale on, starší a silnější, se mi zakousl do temene a hodil mnou jako mrtvým zajícem o zeď. Ten stisk mne neměl zabít, zjevně. Zeď se prolomila a já dopadl tvrdě na zem. Mé zlaté oči se zalily krví, a poslední, co jsem viděl, byl boj. Stěna se zasypala a já se v rychlosti vydrápal na všechny čtyři. Zkoušel jsem škrábat, odvalovat kameny, ale nic nezabralo. Obrátil jsem čenich ke stropu a ucítil jsem vůni vzduchu. Rozběhl jsem se za tím, touha po svobodě mne poháněla jako plameny lesa.
O pár dní později jsem doběhl ke smečce. Mistr byl zklamaný, že jsem doběhl s prázdnou a sám. Mohl bych žít skvělý život, kdyby se tam neobjevil ON. Starší to přežil a řekl Mistru to, co se stalo. Celé mu to řekl, včetně mého zklamání.
O několik hodin později jsem stál na volném prostranství před hlavní jeskynní a naslouchal Mistrovu proslovu.
„Al-Shaine, Strážce Masyafu. Je pravda to, co mi řekl Carvius?“ Kývl jsem v odpověď jeho otázce.
„Víš, proč jsi zklamal?“ Nadechl jsem se, ale on pokračoval. „Protože jsi nedodržoval zásady. Zjevně si je nepamatuješ, tak ti je připomenu…
Číslo jedna. Nezabij nevinného. Onen vlk v jeskyni mohl žít.
Číslo dva. Zůstaň skryt očím nepřátel. Odhalil jses nepříteli, a to stálo Carviova bratra život.
Číslo tři, pravidlo nejdůležitější. Nikdy neudělej nic, čím bys mohl kompromitovat smečku. A tys to porušil…“ Pozvedl tlapu, na které se leskly dlouhé drápy.
Ne… Smrt zrádce ne… pomyslel jsem si, ale pak jsem ucítil, jak mi drápy pronikají z boku břichem.
Probral jsem se kdesi, kde jsem to neznal. Nedostal jsem druhou šanci, nemohl jsem se omluvit. A k tomu jsem ztratil paměť… Poslední, co si pamatuji, je můj návrat ke smečce. Nevím, kdo jsem měl být, ani kde je Masyaf. Toulal jsem se dost dlouho, dokud jsem nenašel novou smečku, kde mne snad přijmou.
Našel jsem Smečku Měsíčního Svitu.

Zajímavosti a jiné věci:

>Jeho celé jméno je „Al-shain sl’a-Animë“, co znamená to samé, jako jméno jeho otce. Nepoužívá ho.
>Není orientovaný jen na vlčice, ale je mu jedno, jaké jste biologické pohlaví – pansexuál.
>Má noční můry, kde k němu promlouvá otec. Tudíž téměř nespí.

O sobě:

Poznali jste mne? Nebylo to tak těžké, že. Nebudu o sobě nic moc psát, maximálně jen to, že jsem teenager a ne čistokrevný Čech.
Al-Shai byl psán na motivy mé oblíbené postavy.