Nicolas Raven (Systémová postava vlka Kaydara)

 

Profilový obrázek od Tarry

Jméno:

Nicolas Raven

Druhé jméno:

Cizinec
Druh:
Člověk

Pohlaví:

Muž

Věk:

23 let

Schopnosti:

Skrývání se a tichost – Umí se pohybovat velice tiše, mimo to se dokáže hodně dobře skrývat, často je téměř nenalezitelný. Když ho neznáte, nenajdete ho ani podle pachu, jelikož není cítit jako člověk, i když je ve městě. Voní po moři.
Havrani – Zdá se, že havrani mají Nicolase rádi, často se zdržují v jeho blízkosti. Díky jeho havranovi – mazlíčkovi – je schopný z části ovládat chování hejna, například může ptáky proti někomu poštvat, nicméně neumí s nimi nijak jinak komunikovat.

Rodina:

Nikdy svou rodinu nepoznal.

Cesta:

Neutrál.

Místo pobytu:

Nemá určené místo pobytu, toulá se po Xikuratu a spí tam, kde ho zrovna napadne.

Povaha:

Nicolas není zrovna společenským tvorem, avšak rád se toulá po městě. Většinou se skrývá někde ve stínech, pozoruje dění kolem sebe. Živí se zlodějstvím, mimo město loví zvířata, či sbírá lesní plody a podobně. Krade však jen když má hlad, či něco potřebuje. Peníze jsem podle něj zbytečnost. Jediná společnost, kterou jinak snáší dobře, je jeho havran, Betray. Když se někdo rozhodne, že se s ním spřátelí, většinou je to těžké. Mluví jen málokdy a za přítele považuje jen málokoho. Jeho hlas je silný, melodický, ale vyzařuje z něj chlad a odtažitost. Když k někomu mluví jinak, než odtažitě, buď je to přetvářka a nebo toho člověka má opravdu rád. Což je vážně výjimečné. Když za ním lezete moc, může se stát, že nečekaně kamsi zmizí a vy prostě nebudete vědět kam. Mizení ze scény mu jde opravdu dobře. A nic nesnáší hůř, než tvory, co za ním donekonečna dolézají a chtějí se kamarádit.
Na druhou stranu, když má náladu, udělá často něco, co donutí takového tvora přemýšlet, jestli jsou přátelé, či nikoliv. Avšak nezištnou pomoc dává snad ještě méně, než mluví. Takže raději od něj neočekávejte, že vám s něčím pomůže. Nedočkáte se.
Je velmi podezřívavý, když spí, má velmi lehký spánek a zbraň nikdy není od jeho rukou daleko. Je schopný probudit se během vteřiny při sebemenším zvuku. Když ho něco donutí spojit své síly s někým jiným (a že to dělá nerad), nikdy si ho nepustí moc blízko k tělu, stále očekává zradu a lež. Svět ho naučil nevěřit nikomu, tudíž získat jeho důvěru raději ani nezkoušejte. Jediné, čeho tím docílíte, bude to, že vám bude věřit ještě méně.
První známku jeho důvěry je asi to, že vám řekne své pravé jméno (=Nicolas Raven), nebo jméno svého havrana. Když vám začne hodně důvěřovat, klidně vedle vás usne, nicméně, je ve střehu i ve spánku, jak už bylo zmíněno. Probudit jej není těžké. I když bude někoho považovat za přítele, stejně bude dál málomluvný, možná ne tolik, jako předtím, ale bude.
Hlavou se mu stále honí všemožné myšlenky, nápady, moudra a další. Když už mluví, často pronáší věty, které se zdají být až jakýmsi proroctvím, či hrozbou, ale on zkrátka jen přemýšlí a přemýšlí nahlas. O sobě tvrdí, že je (obrazně) vlk v rouše beránčím, žijící nezpozorován mezi ovcemi. Lidi nazývá stádem ovcí velmi často. Opravdové vlky bere jako hrozbu, konkurenci v boji o potravu, avšak neublíží jim, dokud k tomu není donucen. Loví spíše menší zvěř, jako jsou veverky, myši a další hlodavci. Samozřejmě, rád si dá také rybu a když najde mrtvou srnu, samozřejmě pokud již není zpola shnilá, také si rád trochu masa dá.
Když vidí těžce zraněné zvíře, člověka, či jinou živou věc, většinou tomu tvorovi zabodne dýku do srdce, aby tak ukončil jeho trápení. Když takhle nějakého tvora usmrtí, pokud není maso nakažené, také ho rád sní. A to i pokud jde o člověka. Na kanibalismu mu nepřijde nic odporného a bere to tak, že maso je prostě maso. Je jedno z koho je.
Na člověka, má poměrně vyvinutý sluch i čich a často tyto smysly používá. Zatímco chuť má naopak poněkud oslabenou, což pro něj není zase takový problém. …Většinou. Stane se, že si i přeje, aby měl chuť lepší.
Jeho přístup k životu je takový, že bere to, co je, (většinou) netouží po tom, co není. Je „věřící“. Věří ve více bohů, uctívá však jen jednoho – bezejmeného boha, pána smrti i narození, temnoty. Temnota a smrt podle něj není nic tak špatného, jak to berou ostatní lidé. Smrt a doba před narozením je podle něj to samé, místo v temnotě, kde se vznášejí duše, klidné a stále napůl snící. Temnotu má rád i z toho důvodu, že se v ní dá skrýt. Když je noc, prostě si stoupne kamkoliv do stínů a není vidět, nikdo ho nenajde, což na noci miluje. Rád je anonymní, možná proto se často představuje jako Cizinec, než svým jménem.

Minulost/Příběh:

Vítr ten den foukal od moře mnohem silněji, než dříve. Nicolas seděl na kraji útesu, díval se dolů, jak se vlny tříští o kamennou stěnu. Usmíval se, miloval to místo, když koukal na moře, tak divoké a nespoutané. Miloval křik racků nad vodou, lovících malé rybky. Miloval tu divokost, kterou v něm moře, slaný vítr a křik racků vyvolávali. Bylo to to jediné, čemu na tomto světě ještě věřil. Žil jen s matkou, ale ta ho zrovna moc ráda neměla. Občas na návštěvu přišel jeho strýc a ačkoliv k matce se choval přívětivě, na Nicolase byl většinou hrubý a choval se arogantně. Neměl ho rád. Ani svou matku vlastně neměl rád. Zbylo mu jen moře a rackové.
Přemýšlel nad tím, když v tu chvíli se vítr nečekaně obrátil. Nicolas to neočekával, zrovna se nakláněl nad útesy, když se to stalo. A tak najednou neseděl na útesu, ale letěl dolů jako poraněný racek, křičíc. Avšak ne hrůzou, spíše nadšením nad tím, jaký je to pocit létat…
Avšak dřív, než se nadál, přišel pád. Bolestivý pád, když se rozbil o vodní hladinu, klesl hluboko pod vodu, skoro až na dno. Lapal po dechu, avšak do úst mu proudila jen a jen chladná slaná tekutina. Hejno malých rybiček proplulo kolem, plavali co nejdál od narušitele. Ten by jim však neublížil, ani kdyby chtěl, měl dost práce se sebou a svým dýcháním. Nakonec přestal bojovat. Zavřel jen oči a nechal vodu, aby ho odnesla kamkoli, kam chce. Už neměl sílu… Slaný vítr mu profukoval vlasy, křik racka zněl až moc blízko jeho hlavy. Znepokojeně otevřel oči a zamrkal, když mu do očí zasvítilo ostré slunce. Do uší ho obět bodl výkřik otravného opeřence a jeho hlava mu zastínila slunce. Naklonil hlavu na stranu a už už se chystal klovnout do Nicolasova obličeje. „Zmiz.“ zavrčel. Racek se lekl a s dalším otravným kvákáním a notným máváním křídel vzlétl a zmizel kdesi na obloze. Bolest hlavy byla nesnesitelná. Zvedl se do sedu, opřel se rukama o zem a zamručel. Uvědomil si, že má neskutečnou žízeň, ale nic k pití kolem sebe neviděl. Věděl, že slanou vodu pít nemůže.
...
Byla temná, zamračená noc. Temnovlasý mladík se potuloval lesem a tiše si pískal jakousi melodii, sotva slyšitelnou ve vzdáleném hřmění blížící se bouře. Když uslyšel zvláštní zvuk, zastavil se, přestal si pískat a špicoval uši, jestli ještě něco neuslyší. Po chvilce se to opravdu ozvalo znovu. Znělo to skoro jako pokus o krákání. Nicolas se tiše, plíživým krokem vydal za zvukem a brzy spatřil i jeho původce. Pod vysokou borovicí leželo na zemi malé havraní mládě. Klekl si k němu na zem, prohlížel si ho. Zdálo se, že mládě má problém s křídlem, zřejmě zlomené, jak padal. Nakonec ho mladík popadl do rukou a chtěl ho odnést, vyléčit, nicméně mládě bylo moc vyděšené na to, aby mu věřilo. Prudce ho klovlo do dlaně. A pak znovu a zase, dokud ho chlapec zase nepoložil na zem. Z několika ranek se pomalu řinula hustá, rudá tekutina. Otřel krev o kalhoty a mládě raději vzal do rukou přes rukávy mikiny. Než ho donesl k potoku a vyléčil, měl ruce rozervané od malého, avšak ostrého, havraního zobáčku, i přes to se ale nevzdal.
Když mládě zjistilo, že proti němu nic nezmůže, přestalo se tolik bránit a po té, co ho Nicolas omyl a donesl do úzké, ale suché, jeskyně, dlouho jen tak leželo na kusu hadru a nehýbalo se. Přihlásilo se o pozornost až po dvou hodinách zakrákáním, dožadoval se jídla. Když to černovlasý viděl, vydal se ven, i přes zuřící bouři. Brzy našel několik žížal, posbíral je a donesl havranovi. Postupně, jednu po druhé, mu dával sníst, mládě nakonec nechalo asi čtvrtinu třetí žížali nedotčenou, tak ji mladík odložil. Natáhl ruku k mláděti a jemně ho pohladil po opeřené hlavě, jednou, dvakrát. „Tak se z nás nakonec přece jen stali přátelé, že?“ usmál se a znovu ho pohladil. V té chvíli se ostrý zobák mihl vzduchem a z Nicolasova ukazovářku opět tekla krev.
„Au!“ vyskočil od mláděte, pak se ale začal smát. „Myslím, že ti budu říkat Betray,“ stále se usmíval „a věř mi, že si na tebe dám velký pozor.“

Další informace:

Rád leze na vysoká místa. Miluje výšky a ten pohled dolů… Nemá rád otravné tvory, co se s ním chtěj kamarádit a nenechají se odbít. Nikdy neukazuje svůj strach a dokáže se proti němu dobře bránit.

Vzhled:

Má černé vlasy po ramena, často vypadající rozcuchané, jasně zelené oči, které s černí vlasů hodně kontrastují. Tvář má ostře řezané rysy, stále působí přísným dojmem. Jeho pleť je až nezdravě bledá. Na sobě má skoro stále černou mikinu s kapucí a „propojenou kapsou“ na břiše (nevím, jak se tomu říká), pod ní světle šedé třičko. Kalhoty jsou teplé, volnější a jsou černé, avšak z části již vybledlé od slunce. Boty má z kůže, vysoké do čtvrtiny lýtka, uvnitř s kožešinou. Na obou rukou má po celém předloktí omotaný bílý obvaz, nikdo neví, co skrývá pod ním, jelikož Nicolas je sundavá jen zřídkakdy.

 

Mazlíček:

https://www.imagehosting.cz/images/0901200.jpg

Jméno:

Betray

Druh:

Havran
Věk:
4 roky

Pohlaví:

Samec

Povaha:

Betray je divoký a hlučný havran, který nedokáže být chvíli v klidu. Stále někde létá, loví, či se rve s jinými havrany, spí jen hodně málokdy. A ačkoliv se zdá, že je pořád někde v..háji.., naopak, Nicolase skoro neopouští, často je v jeho blízkosti. Neodletí od něj nikdy moc daleko, pokud mu to Nicolas sám nenařídí. Nicolas ho může i využívak k přenášení zpráv ostatním, většinou však nemá komu by co poslal. Jak už bylo zmíněno v Nicolasových schopnostech, Betray je vůdcem hejna havranů, které často může použít k boji, i když, havranů tam není zase tolik. Betray je chytřejší, než se zdá a jak napovídá jeho jméno, je také pěkně zrádný a vypočítavý.
Jediný, koho na sebe nechá sáhnout, je Nicolas, jakmile se ho pokusí dotknout kdokoliv jiný, skončí, v tom lepším případě, s krvavými prsty. V tom horším, bude mít vyklované oči. Něco takového Betray-ovi vážně nedělá problém.

Zajímavosti:

-„Krvavé“ oči.
-Dokáže letět rychleji než jiní havrani.
-Zdá se, že když jí Nicolas něco říká, rozumí mu.

Vzhled:

Jako každý jiný havran, má černé peří, na světle zdající se až do modra, silný zobák i nohy, avšak jednu výjimku má. Jeho oči jsou narudlé, trochu jako by byli krvavé.

Co si myslíte o Nicolasovi?

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek