Kronika smečky

*Utiera si slzy.* :'( Renier je mi ľúto čo sa stalo Kallí :( Prečo som to čítala ??? TwT a akurát pri tejto piesni? https://www.youtube.com/watch?v=mSwXOb7Z1FE&list=FLU5E8Ci_55FEwuq3M2BTWNA&feature=mh_lolz :'( Doslova mi vyšli sly TwT

R.I.P. Apokaliptico. *Těším se na Tebe. :]*
Rení, upřímnou soustrast ... *těš se na nový profil!*

Darkness: Pěnitá, místy až zcela bílá voda prudce narážela do příkrých skalních stěn. Vysoké vlny chvíli co chvíli omývaly pískovcový, velmi vysoký útes. Rozbouřené moře o sobe dávalo jasně vědět. Ani chvíli jsem nezapochybovala o moci vody, ale její nadvláda mě pevně utvrdila až teď. Silný severní vítr, beroucí se kamsi od moře nenechal žádný chlup srsti na mém těle klidným. Každou chvíli na mě spadla nějaká ta zbloudilá kapka vody. Ale já jen poklidně seděla, až nebezpečně při kraji příkrého útesu. Fascinovaným pohledem jsem shlížela na vzájemně se prolínající vodu. Mořské vlny se až neblaze přibližovaly k mému tělu. Ani zvědaví, stále hladoví racci nekřižovaly zamračenou oblohu. Silný vítr by je nejspíše odfoukl a nebo zanesl pod rozbouřenou hladinu. Což by znamenalo jen jedno smrt. * Jaké je to asi pod vodou.. v tomhle počasí* pomyslela jsem si a chtivě natáhla tlapu směrm k hladině…
Rellem: Rychle jsem s probudil a hlasitě jsem oddechoval. Zdál se mi sen o smrti mého otce. „Byl to jen sen…“ zašeptal jsem dubu vedle sebe. Usnul jsem v lese nedaleko jezera pod osamělým dubem. Oklepal jsem ze sebe částečky trávy, které se na mně usadily a pomalým krokem jsem se vydal k Lacus Amoris. Trošku jsem se kolíbal, ještě jsem si plně nezvyknul, že nemám ocas. Mezi stromy probleskovalo temně modré nebe. Hvězdy na obloze právě začínali blednout. Slunce vrhalo naoranžovělé světlo na les a vytvářelo strašidelné stíny. „Krásný den, viď?“ zašeptal jsem odrazu na klidné vodní hladině. Poslední dobou jsem si zvykl na to, že mluvím sám se sebou. Dotknul jsem se nedalekého stromu a napojil jsem se mu do myšlenek. Moje nové kouzlo. /Darkness./ řekl jsem mu v duchu. /Ne…/ odpověděl mi zašustěním listů. Bylo to kouzlo, abych zjistil, jestli tady Dark prošla nedávno. Tak jsem šel po pachu. Studený vítr ho ke mně zanesl. Vytvořil jsme ohnivou desku, a letěl jsem. Brzy jsem jí zahlédl u moře. Neslyšně jsem se snesl dolů. „Darkness, jestli se chystáš do vody, tak bacha na bříško.“ Zašeptal jsem. Přistál jsem hned za ní.
Dark:Najednou mě z mého poněkud podivného myšlenkového pochodu vyrušilo jakési mumlání zamnou, sice to enbylo mumlání ale srozumitelná věta, ale Dark ponořená do myšlenek je jako neslyšící stařec. V mžiku jsem se otočila, přičemž mi stále zesilující vítr silně narážel do zad. „ Rellí“ usmála jsem se a radostně skočila na jeho načernalé tělo. Láskypně jsem se mu zahleděla do jeho krásných zelených očí, které jsem tak dlouho neviděla. „ Ty můj tuláku“ olízla jsem mu jemně tvář a pohladila ho po příjemně hladké srsti. Vlny začaly být čím dál větší, tak že už pomalu převyšovaly skalní útes. Místo pár kapiček vody na nás padaly kýble ledově chladné tekutiny. Ale mě to nevadilo, zahříval mě pocit být s ním. Z poza obzoru se také začaly linout načernalé, mohutné mraky které doprovázely sytě žluté blesky. „ měly by jsme se někam schovat..“ špitla jsem a a do nosu nasála nádherný, slaný vzduch moře…
Rellem:„Dark…“ zašeptal jsem šťastně. „Copak tobě kapky vadí?“ řekl jsem povabeně, ale začal jsem hledat úkryt. Uviděl jsem velikou, prostornou jeskyni. „Pojď.“ Řekl jsem jí, ale hodil jsem si jí velice, VELICE opatrně na záda, abych nepoškodil bříško. Tam jsem jí sundal. Ležela tam jedna stará kožešina, a na tu jsem jí položil. Prohlédl jsem si jeskyni. Byla tak akorát velká pro rodinu, zhruba dva vlky a pět, nebo šest vlčat. /Pěkné…/ pomyslel jsem si. Byla relativně tma, proto jsem zapálil malinký ohýnek ze strniště, které tam rostlo. Jen jsem šetřil síly, byl to doopravdy malí plamínek, který vrhal jen slabý kruh. Stačilo to ale na osvícení mně, Darkness a ještě kousek dál. Venku začala zuřit bouře, míhali se tam blesky. Kapky dopadali před jeskyni a i moře zuřilo. Jeskyně byla ale tak daleko, aby tak kapky nedopadali, či zbloudilá vlna neošplouchla naše bídné živoření, a nyní to bylo živoření aktuální. Podíval jsem s Podíval jsem se na její bříško. „Co… vlčátka?“ zeptal jsem se tiše a přivinul jsem se k ní. Shovívavě jsem se na ni usmál. Moje smaragdové oči zářily do tmy jako lampiony.
Dark: Úsměvně jsem pozorovala jeho počínání. Bylo příjemné, když se o vás někdo staral, obletoval vás a zaléval láskou. Vychutnávající tuto atmosféru jsem se zachumlala do psotarší, nejspíše jelení kožešiny. S respektem jsem pozorovala nedaleké rozbouřené moře, ani nachvíli jsem nezapochybovala o jeho moci, o moci vody. „ takhle velkou bouři jsem dloiho nezažila“ olízla jsem si starostlivě břicho a opatrně na něj položila přední tlapky. Bylo srandovní pociťovat mikroskopické pohyby uvnitř. Jakoby nic jsem uchopila Rellemovu tlapu a pomalu si ho položila na zakulacené břicho. Nic jsem neříkala jenom mlčela. * Roztomilé* pomyslela jsem si, když se jedna tlapička nějakého vlčátka dotkla břišní stěny. Na povrchu se okamžitě vytvořil menší výstupek. Nevěnovala jsem tomu přílišnou pozornost, tento jev už jsem pozorovala dlouho, ale najednou se tento pohyb zopakoval. A znovu a znovu, Překvapeně jsem nastražila uši a zkoumavě se podívala na Rellema. Ve chvíli kdy se naše oči střetly se v mém tělě rozpoutala docela velká bolest. „ sakra“ zasýpala jsem a křečovitě se svinula do klubíčka, bolest byla o honě intezivnější a silnější než kdy před tím…
Rellem: „D… Da… Dark?“ vykoktal jsem zmateně. Přestal jsem se soustředit, a naše jeskyně se ponořila do tmy. Ale můj vlčí zrak viděl její svíjení. Bohužel. V duchu mně bolela, a polovina té bolesti se přenesla i na mne. Jako bychom byli propojeni. Napojil jsem se jí do mysli a začal jí dávat sílu, aby jí to tolik nebolelo. Cítil jsem, že se jí ulevuje. Už se tolikero nesvíjela. Já jsem ale padnul na studený kámen. „Klid… zhluboka dýchej.“ Zasípal jsem a obešel jí zezadu. Sundal jsem packu z jejího bříška. Pak jsme jí tam dal znovu. Pak se ale její bříško začalo nějak deformovat. /Porod!/ zařvali mi v duchu myšlenky. A nebyli to moje myšlenky. Byli to myšlenky Örry. Stála v útrobách jeskyně a čučela na mne. /örro, teď jdi, prosím…/ poslal jsem jí skrytou myšlenku. /Ani mi neřekneš, že se vám to povedlo./ zněla uražená odpověď. Zašustění křídel. Byla pryč.
Dark: Porod?* zaslechla jsem jakési myšlenky v Rellové hlavě.Půlka mé mysli byla za toto slovo ráda a částečně z ní spadla úleva, přece jenom, nosit bůh ví kolik vlčat v břiše, být nevrlá a stále hladová není tak jednoduché. Ta druhá půlka mé mysli se však bála, bála se budoucnosti a spousty dalších věcí. Na tyto myšlenky ale nebyl čas. Bolest v mém břichu zmenšovala a opět zvyšovala. Uvnitř mého těla jsem cítila stále silnější pohyby. Každým úderem packy ze vnitřku břicha se bolest stupňovala. Znepokojeně jsem zamávala křídly a snažila se uvolnit. Nešlo to, procesy v mém těle my narušovaly jak fyzický tak psychycký klid. * Dýchej* pomyslela jsem si a do plic nasála co nejvíce vzduchu šlo. „ Výdech, nádech, výdech, nádech“ říkala jsem potichu a nezradně si prohlížela Rella. „ Doufám, že budou v..“ zmlkla jsem a bez jakéhokoli varování zakřičela: „ V pořádkuuuuuuuuuuuuuu“. Nebylo to kvůli tomu, že bych chtěla to slovo nějak zdůraznit, spíše to bylo stále zvyšující se bolestí. * proč… proč* pomyslela jsem si a silně stikla rellovu tlapu. Měla jsem pocit že mu jí drtím, až tak jsem jí zmáčkla.
Rellem: „Budeš v pořádku…“ zasípal jsem znovu a dal jí poslední zbytky sil. Zbylo mi jen tolik, abych mohl přežít, a bezvládně jsem ležel. Mohl jsem maximálně mluvit, ale síla mi pomalu nabívala. Pak mi ona stiskla tlapku, a to POŘÁDNĚ. /Tý jo, ta má síly, když chce…/ pomyslel jsem si tajně. „Jen klidně dýchej, brzy bude po všem.“ Řekl jsem jí po chvíly. Pak jsem ucítil přítomnostz nějakého malého vlčátka… „Že by…“ zabručel jsem vysíleně a pohlédl na její zadní část těla. A ano! Byla tam světle hnědo-středně hnědo-tmavě hnědá kulička se stejným znakem na čele, jako jsem měl já. „Zázrak…“ zašeptal jsem a nevěřil jsem tomu, že už je jedno na světě. Ale všichni nebyli, to jsem poznal, podle toho, ajk veliké měla Dark břicho. A také jsem nevěřil tomu, že i já jsem byl takové vlče.
Dark: Najednou jsem kdesi zaslechla malé kníknutí. Na tu chvíli kdy jsem v uších poprvé uslyšela hlas malého vlčátka jsem se zcela odprostila od bolesti. Ale přez mé, stále kulaté břicho jsem nic neviděla. Namáhavě jsem se zvedla a na chvíli zkameněla. V mé těsné blízkosti leželo malonké, nahnědlé vlče. V mém těle se okamžitě rozvinul jakýsí pocit, příjemný pocit zodpovědnosti a lásky. Opatrně jsem vlčátko uchopila do tlamy a přemístila ho k mému břichu. Starostlivě jsem ho olízla, při doteku mého jazyku jsem ucítila jeho malé bušící srdíčko. Nemohla jsem se ne neusmát. „ Je to kluk“ podívala jsem se na Rellema a dodala: „ Jméno je na tobě…“. Nemohla jsem se přestat dívat na jeho nahnědlé tělíčko, bylo tak malé ale přes to tak velké. Najednou jsem v mém těle opět ucítila onu nepříjemnou bolest. Křečovitě jsem se ušklíbla a na mé zadní noze ucítila jakýsi menší dotyk. * další* proběhlo mi okamžitě hlavou. Vedle mého naježeného ocasu leželo čistě modré vlče s bílími křidélky. „ kde ty.. kde ty barvy berou?“ vyštěkla jsem a bolestivě uchopila kožešinu podemnou.
Rellem: Potěšením jsem ten zázrak sledoval. „Jestli je to kluk… tak ať to je Rami…“ zašeptal jsem. V řeči mého bývalého klanu to znamenalo Svoboda. Pak se vyklubalo další vlče. Olíznul jsem ho. Mělo krásnou, azurovou barvu. „A tohle bude Dieff…“ dodal jsem po chvíly. To zase znamenalo Voda. Věděl jsem ale, že nebude poslední. Podle obsahu jejího břicha bych odhadoval tak ještě dvě. Polovina se mi následně potvrdila, když vykoukla žlutá vlčice s bílím pásováním na břiše. Vypadala moc a moc roztomile. „Rennesme…“ vybroukl jsem šťastně. Příroda. Ale věděl jsem, že nebude poslední. /Takže Rami, Dieff a Rennesme… a poslední?/ pomyslel jsem si šťastně. Podíval jsem se na Darkness a políbil jí na tvář.
Dark: Starostivě jsem se dívala na tři malé ulíčky štěstí. „ jste jenom moji..“ špitla jsem a opatrně je objala. * zelená, modrá, hnědá* přeříkávala jsem si v hlavě jejich barvy. Abych řekla pravdu, měla jsem radost když se objevila nazelenalá holčička. „ Renensmé…“ opakovala jsem stýle dokola a užívala si první chvíle mateřství. Malá vlčátka jen horlivě sála mléko a občas unaveně odpadla. „ Jste u maminky a tatínka… nebojte“ říkala jsem konejšivě a štastně se pousmála na Rella. Neustála jsem tlapou přejížděla po jejich stále vhké srsti. S myšlenkou, že Rennesmé už byla poslední jsem na tmavé krajině spatřila jakýsi pohyb. Těsně před vchodem do tmavé jeskyně se rýsoval obrys gryfa, „TRimme..“ špitla jsem šťastně a přívětivě se usmála. * nemohl jsem si přece nechat ujít narození našich vlčat* poslal mi myšlenku a na znamení přátesltví se poklonil před Rellem. Ten se jen souhlasně usmál. „ máte krásná vlčata“ pronesl nahlas hlubokým hlasem. * ale proč i to čtvrté není u vás?* zeptal se mě s tázavým výrazem. „ čtvrté?“ vyhrkla jsem ze sebe a bleskově se postavila. Na kraji navlhlé kožešiny leželo černo červené vlče. „ maličká“ šeptla jsem a jemně jí olízla. Avšak místo teplého tělíčka jsem ucítila pouze zlověstný chlad. Zoufale jsem se podívala na nejybné vlče. „ rellí“ vydechla jsem a vyděšeně vzala vlčátko do náruče. „ netluče jí srdce!“ znervozněla jsem a hluboce polkla. „ CO?“ vykřikl Rell a opatrně na něj položilo tlapu. „ netluče..“ posmutěl a sklamaně dodal: „ Holčička…“. * ne ne to…* pomyslela jsem si a z očí mi ukápla slaná slza. * všem není určeno žít* pomyslel si Trimm a opatrně šáhnul na spícího Ramiho. „ Ne není… ale..“ namítala jsem a stále nevěřísně zírala na načernalou vlčku. Když v tom se ozvalo malé zachrčení. Její tělíčko náhle ožilo, z jejích plic vyšla nažloutlá tekutina a malé nožky sebou nesouhlasně škubly. „ Zázraky se dějí!“ usmál se Rellem a položil vlčici vedle ostatních sourozenců. „ Derrieux, jméno hondé pro bojovnici..“ pronesl TRimm a úctyhodně se poklonil. „ Derieux..“ špitla jsem a opatrně olízla naší černou rebelku….
A tak přišli na svět čytři, nová vlčátka. Nové postrachy této smečky. Její pokračovatelé. Vlčátka Rellema Bloodmoona a Darkness vlčice mnoha tváří…
Rami, Dieff, Rennesmé a Derieuxx

Blahoželám ti Dark a aj tebe Rell :D

Děkuji Lú. Ať si mají vaše vlčátka s kým hrát :)

Další parchanti na hraní! :DD

Tak je hodný Isi! :D

Darký, Rellí, gratuluji ^^ jestli by jste někdy potřebovali chůvu, I'm here :DD

Tobě bych svěřila vlčátka vždy Hafí ˇˇ

Gratuluji, Relle a Darkí! ^-^
Hodně vám to přeji! Vaše vlčátka mají skvělé rodiče. :3