Zase tady něco plácá co stejně nenabude smyslu.
Možná bych neměl tohle psát, ale já to napsat chci, je mi jedno co bude dál, jestli mě odsoudíte za to, že říkám svůj názor, za to že jediný kdo to tak cítím, jsem asi já, ale dostat tato slova ze sebe musím a je mi jedno jaké názory na tohle budete mít. Ukamenujte mě, klidně po mě ještě za to že se tohle vůbec opovážím napsat, mě už je to jedno, stejně jde všechno do kytek a já si tam třeba odkráčím rádoby jako první… Smečka, možná kdysi jsem tohle slovo znal, jedna smečka. Kam se to podělo? My nejsme smečka, rád bych tvrdil, že ano, ale nejsme. Jsme jenom hrstka, kupa lidí co chodí do jednoho chatu probírat svoje problémy a to je špatně. Tahle stránka ztratila svůj význam, který měla, svůj sen, své kouzlo… Tu jedinou věc… kterou jsme všichni chtěli. Ale proč to nikdo nevidí? Proč všichni dělají, že je to v pořádku, proč všichni mlčí? Je mi z toho špatně. Je to opravdu velice smutné když se tady zpátky podívám. Hah, měli bychom být jako jedna rodina, ale mezitím co bychom mněli držet pospolu se jeden navyšuje nad druhým a shazuje toho jiného, aby byl „něco víc“. Nechápu to, je to docela ubohé, všichni se potápí a hádají kvůli blbostem… Jenže… a jsme zase u toho, k tomu tahle stránka neměla sloužit… Měl to být náš sen, sen kde můžeme hrát, odreagovat se, zapomenout na problémy, mělo to být, místo kde jsme na ně měli zapomenout… a místo toho? Místo toho se tady rozebírají věci, ze kterých to člověk prostě nepochopí. Věci, které by se k téhle stránce neměli ani trochu přibližovat a místo toho? Místo toho jí celou pohltili. Ano je to realita, tohle je celé špatně postavené na hlavu a mě už to nebaví. Nebaví se mě dívat na něco, co je jenom předstíráno a přitom jsou věci úplně jinak. Do téhle smečky až moc vnikla realita, až to není dobré. Každý drží po dvou třech, odhazuje někoho, kdo by za něj byl schopný udělat cokoli, nahrazujíce své přátelé někým jiným, věří slovům toho druhého… Ale, co jsem si pár informací zjistil… všechno není tak jak se zdá. Mrzí mě, že několik lidí co jsem skutečně mohl nazývat přáteli, se změnilo. Změnilo se natolik, že o sobě začali tvrdit něco, co není pravda. Sami většinou říkáte, buďte sami sebou… Jenže… nikdo tady není sám sebou… Realita má být stranou… proč se tady musel vtáhnout? Aby to všechno užrala ze vnitra? Možná vás některé baví kecat si v chatu, mrzí mě to. Ale taky mě nebaví číst, jak si někdo stěžuje že má těžký život… ano jednoduše to říct jde ať to tedy nečtu a ať nechodím na smečku když mi to tak vadí… Ale ani nepochopím to, že děvčata co mají sotva 11 – 14 let rozebírají na chatu věci o smrti. Proč někdo kdo napíše jak má hrozný život a tváří se, že mu zemřela celá rodina, je mimo hru v realitě velice šťastný člověk? A to je smutné. Že to všechno vlastně ani nemusí existovat. Víte vy vůbec, jak vypadá člověk na dně? Proč mi přijde že každý si tu hraje na to jak bůh ví těžký život má? Jak může 12 ti letý člověk tvrdit, že rozumí životu a smrti… Omluvte mou troufalost tohle psát, ale ani dospělí člověk co má přes 50 nikdy nemůže tvrdit, že ví co to život je… Jen mě tohle všechno mrzí, to že smečka není smečka, protože je plná reality. Jenže tohle je virtualita… má to být virtualita, virtuální svět, svět kam utečeme od problémů, ne svět do kterého ty problémy budeme vtahovat. Smečka měsíčního svitu má být HRA O FANTAZII… Ne hra o našich problémech… Ne střed našich hádek… A už vůbec ne středem našich osobních sporů. Ale bohužel, je to všechno přesně tahle. Tohle není žijící sen, ale noční můra. Pro vás možná to sen je, ale pro mě už ne. Kdysi to smysl mělo, jenže teď už je všechno úplně špatně. Je to smutné, mrzí mě, že to takhle dopadlo, nikdy by mě tohle nenapadlo… Že sobeckost převládne… Teď jenom každý využívá své pozice aby odstranil ostatní okolo a sedí si na svém místečku ve smečce a na ostatní z vysoka dlabe. To není jednotná smečka, ale její útržky, které hold nezapadají do sebe. To mi připomíná, všichni se uzavírají před ostatníma, řeší to, co za den bylo, to co bude a místo toho všeho je to tady už jenom kecálek. Hra zmizela, a když už tak hraje jenom pár lidí… Jindy ani to ne. Prostě tohle všechno pro mě ztratilo to kouzlo… Lidé se mění a s nimi i jejich činy a rozhodnutí… Každý hold šlápne vedle, ale tady se to rovnou řečeno všechno zadupalo…. Už to není co dřív, a ani krapet se to nepodobá ničemu, co bylo. Všechno je jinak, tak jak by to být nemělo, ale někoho to asi baví. Mě už ne, tak mi teda promiňte, že tady píšu tenhle příspěvek, ale jsou to moje pocity a můj názor. Klidně si vytkněte, co chcete, ale mého názoru mě nezbavíte. Opakuji, je to smutné…
Jedno poznal jsem ráj,
byl to svět, který jsem snil.
Nebyl jsem v něm ale sám,
nebyl jsem jediný kdo ho žil.
Ale BYL......
This is the last time. That I will say these words.I remember the first tim. The first of many lies. Sweep it into the corner. Or hide it under the bed. Say these things they go away. But they never do. Something I wasn't sure of. But I was in the middle of. Something I forget now. But I've seen too little of
The last time..You fall on me for anything you like. Your one last line. You fall on me for anything you like. And years make everything alright. You fall on me for anything you like. And I no I don't mind .
Je to úryvek zpísničky This is the Last time od Keane.
https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=u86VdOc3asA
