Traz

Jméno:

Traz (Treis)

Druhé jméno:

Neviditelná řeka

Hodnost:

Sigma

Měsíční paprsky:

85

Pohlaví:

Samec

Věk:

3 roky

Schopnost:

Voda-Můžu ovládat vodu, ale ne moc. Když dupnu změním vodu v led. Ne vždy se to povede.
Neviditelnost-Jsem neviditelný jen tehdy, když jsem v ohrožení. Jen na chvíli jsem neviditelný.

Rodina:

Rodiče-Otec neznámý
Matka Mirena
Sourozenci- Bratr Arn

Cesta:

Dobro

Povaha:

Jaký jsem.
Sem milí a pomocný vlk. Pomůžu v nouzi i malému osamocenému vlčeti.
Jsem docela hravý. Občas jsem smutný. Když jsem smutný zajdu si na místo kde je klid a výhled do krajiny. Veselí jsem skoro vždy. Unavený skoro nikdy nejsem. Unavený jsem po náročném lovu nebo po špatném spánku. Přemýšlím o takových věcech, na které nikdo ani nemyslí. Dokážu udržet tajemství. Nelžu. Občas, když musím říct lež tak ji řeknu. Nedá se na mě poznat, že lžu. Někdy jsem tak upovídaný, že nevím ani, že ten čas tak letí. S minulostí se moc nesvěřuji. Sem poměrně často zajímaví. Když o něčem nevím rád bych se o tom dozvěděl. Vydržím běhat dlouho, klidně přes lesy, přes pole a přes kopce. Jsem často vtipný. Dokážu být spolehlivý. V boji se bráním, až se unaví tak jdu do útoku.
Co mám a nemám rád.
Mám rád menší adrenalin a boje. Nerad bojuji, ale dívám se na ně. Učím se rád novým věcem. Nejoblíbenějšími hrátkami jsou schovávaná a honička. Mám rád vodní bomby a koule. Nejoblíbenějším ročním obdobím je zima. Miluji sníh, je vněm hodně vody a dají se dělat kuličky. V lese je klid a to se mi líbí. Hluk není v mé oblibě. Rád někoho vystraším. Lov na zvěř se mi moc líbí, ale někdy nic nechytím. Úplněk je velmi pěkný, když je měsíc blízko tak se mi to hodně líbí. Věřím na vlčí bohy. Večer když je západ slunce tak se dívám. Nesnáším vyhnance, protože mě a moji rodinu napadli. Voda se mi líbí tak si někdy zaletím se umýt. Když je přílišné horko tak jsem v jeskyni, nebo u řeky. Rád si s někým povídám nebo někomu pomůžu. Nejsem rád sám. Stromy mám rád. Jsou tak velký a mohutný. Nikoho nezabíjím.

Minulost:

Narodil jsem se v prosinci. Po měsíci mi maminka řekla, že mám schopnosti. Mamka měla test na elementy. Když mi chtěla dát test, požádala po bratrovy Arnovi ať udělá kaluž vody. Udělal. Najednou se voda pohybovala nahoru. Nikdo kromě mamky nebyl v jeskyni. Mamka neuměla ovládnout vodu, ovládala totiž světlo. Tak tím pádem jsem to byl já, kdo zvednul vodu nahoru. Tak jsem přišel k první schopnosti. Neviditelnost přišla trochu později. Zjistil jsem ji tak, že nebyl žádný test. Přišlo to samo. Jednoho rána nikdo nebyl v jeskyni. Měl jsem strach, byl jsem neviditelný. Mamka po chvíli přišla. Nemohla mě vidět, protože jsem byl ještě neviditelný. Po chvíli jsem se přestal soustředit a byl jsem pomalu viditelný. Neviditelnost nikdo v rodině neměl. Mamka měla lékařství a bratr zase velkou sílu. Maminka mi vytvořila náhrdelník a dala kousek světla. Nachytal jsem jednou bratra. Vstal jsem dřív tak jsem šel nad jeskyni a čekal jsem na bratra. Vyšel a skočil jsem po něm. Byl jsem velmi šťastné vlče. Netrvalo to dlouho. Asi tak po měsíci vrátil bratr odřený, zraněný a špinavý. Mamka ho vyléčila. Když se umýval v potoku, šel jsem za ním a zeptal jsem se: „Proč si přišel tak v špatném stavu?“ dal mi odpověď, na kterou jsem nečekal: „Napadli mě vlci. Byly černí.“ Čekal jsem odpověď třeba jako, že se honil za jelenem a spadnul, ale tohle jsem nečekal. Měl jsem procvičený dobře sluch. To bylo dobře, jinak bych tu nebyl. V noci jsem slyšel křupnutí větve. Všechny jsem vzbudil, jenže bylo pozdě. Vešli do jeskyně, mamka je světlem oslepila a bratr zamrazil nohy. Byl čas aby, jsme utekly. Netrvalo dlouho a dohnaly nás. Mamka vytvořila kruh a začalo bojovat. My s bratrem jsme utekli. Našli jsme jeskyni, která byla maskována větvemi a listím. Vešli jsme do ní. Naštěstí tam nikdo nebyl. Zamaskovaly jsme to zpátky a šli spát. Jenže já jsem nespal. Nemohl jsem ani usnout, protože jsem přemýšlel o tom, jestli uvidím mámu, jestli se mám vrátit a pomoct nebo jen čekat dokut nepřijde zázrak a vrátí se. Najednou jsem usnul nevím jak to, ale usnul. Bohužel jsem vstal pozdě ráno a stále jsem nabyl dostatečně vyspaný. Zkušenost to nebyla dost pěkná jít spát pozdě a vstát brzo. Čekal jsem v jeskyni, najednou vešel do jeskyňky králík. Chytl jsem ho a dal jsi to jako snídani. Byl jsem rád. Všinul jsem si, jak kapala voda na konci jeskyně. Tak jsem se soustředil, abych udělal kuličku. Povedlo se, má první kulička. Hrál jsem si s kuličkou, přišel bratr a rozpadla se. Donesl něco velkého. Pomohl jsem s tím. Byl to jelen, vydržel nám na dva dny. To bylo super. Ukázal jsem mu, jak jsem udělal kuličku. Pak mě vzal k vodě a ukázal, jak udělá vlnu. Učil jsem se jak udělat vodní vlnu, jak zmrazit vodu a tak dále. Po třech letech mi řekl, ať jdu sám dál. Řekl mi, že existuje smečka měsíčního svitu. Mám ji najít a být členem. Nemohl my říct nic víc, jenom věděl, že existuje, a že vůdkyně je Miremel. Než jsem se vydal na cestu, zeptal jsem se: „Kdo je můj otec?“ Mamka mu tajně řekla, ať mi nic o otcovy neříká. Nic mi neřekl, tak jsem šel na cestu. Bloudil jsem lesem a pláněmi. Najednou jsem šel na skálu, která byla vysoko, porozhlédnul jsem. Lítal tam vlk s křídly. Silně jsem štěknul a první otázka byla: „Znáte smečku měsíčního svitu?“ dostalo se mi odpovědi, na kterou jsem dlouho čekal: „Ano znám, proč se ptáte?“ opověděla dost klidně „Vy jste Miremel.“ Zeptal jsem se s úsměvem na tváři. „Ano jsem.“ Odpověděla mi velmi udiveně. Povedlo se, můj cíl je dosažen. Bratra Arna jsem už nikdy neviděl a to mě mrzí.