Regnesis

Jméno:

Regnesis

Druhé jméno:

Idea tenebra

Hodnost:

Sigma

Měsíční paprsky:

35

Pohlaví:

Samec

Věk:

5 let

Schopnosti:

Element: Vítr
Schopnost: Čtení myšlenek

Rodina:

Otec a matka, sestra Lee.

Partnerství:

Cesta:

Neutrál, ale často se přiklání spíše ke zlu.

Povaha:

Regnesise je téměř nemožné na první pohled soudit, protože je jiný, než si kolik vlků myslí. Mnoho vlků ho pozná jen z té „hlavní“ stránky, kterou vystupuje na veřejnosti, jen málokdo pozná jeho pravé já, které nelze porovnávat s tím, jak Regnesis působí zvenčí. Pár věcí mezi jeho dvěmi já se ale shodují. Může působit celkem nezajímavým dojmem. A pravda je to, že vlastně nezajímavý je. Není ničím výjimečný, normální dospělý vlk, jako ostatní, dalo by se říct. Nikdy nelze předpovídat, jak se Regnesis v dané situaci zachová. Jeho reakce se liší podle situace, ale vždy reaguje rychle a klidně. Neexistuje pro něj stres, panika nebo nerozhodnost. Vždy přemýšlí s klidem a rozvahou, co řekne. Na svá slova je obzvlášť opatrný. Je nesmysl říct, že nesnáší společnost, jen má raději samotu. Pokud může, od společnosti se drží dál.
Rád se učí od lidí, obdivuje lidské technologie a vše, co lidé tvoří a vymýšlí. Od lidí se naučil základy latiny a matematiky. Odmala byl chytřejší než jiná vlčata a měl lepší paměť než ostatní. Byl i o něco rozumnější než ostatní vlci. Možná proto byl a doposud je odsuzován za to, jaký je. Odjakživa je Regnesis nedůvěřivý, což je vidět na první pohled. Je velmi těžké si získat jeho důvěru a ještě těžší jeho lásku. Je těžké pro něj vyznávat city. Nerad vyznává city. Pokud se zamiluje, stejně se o tom většinou nikdo nedozví, protože se nerad někomu svěřuje. Proto je pro něj těžké cítit i přátelství. Nerozlišuje, pokud si s někým rozumí, zkrátka si s ním rozumí, pokud ne, tak ne. Nemá přátele ani nepřátele. S tím možná souvisí to, že má zvláštní smysl pro humor. Málokdo rozumí a zasměje se jeho vtipům. Většinou je Regnesisův smysl pro humor taky odsouzen jako zvláštní. Tedy, podle většiny vlků. Regnesis nikdy nebyl uražen cizím názorem, vždy všechno bral s nadhledem. Je těžké, ho něčím rozzlobit, protože mu je dost věcí lhostejných. I přesto, že ho v životě nemělo rádo tolik vlků, se nikdy nerozčílil natolik, že by začal bojovat za svůj názor.
Regnesis je odjakživa noční tvor. Obvykle celý den prospí a pohybuje se až v noci. Rád sleduje bouři a déšť, stále v tom vidí něco inspirujícího, jako by mu blesky něco říkaly. Stále a stále dokola. Loví většinou večer. Jeho taktika lovu je promyšlená, každý jeho pohyb si během několika vteřin dokáže naplánovat tak, aby vše proběhlo podle plánu. Jednou rychlou reakcí dokáže usmrtit srnu. Má dobrý postřeh, proto je těžké na něj úspěšně zaútočit. Má silné tlapy, proto mu nedělá problém rychle běhat a lézt po stromech. Jeho tělo je mohutné, ale nedá se říct, že by byl nějak zvlášť veliký. I přes to všechno, co je zde zmíněno, nikdy nemůžete očekávat, jak bude Regnesis reagovat, zda vám skočí po krku, nebo jen pozdraví.. je lepší se vždy mít na pozoru. Regnesis rád straší ostatní.

Minulost:

Regnesis vyrůstal v neúplné rodině. O něj a jeho o rok staršího sourozence se starala matka, protože otce zabili lidé. Celá rodina společně žila v malé smečce.

Když Regnesisovi byly tři roky, seděl na vysokém kameni, na který lehce dopadaly paprsky slunce, které už pomalu končilo svou denní práci a zapadalo za obzor. Regnesis příjemně vyhřátý kámen opustil, seskočil dolů na měkkou zem plnou listů a pořádně se nadechl. Cítil vůni přicházejícího deště. Tlapkou rozhrnul barevné listí a znovu se nadechl. Vůně zesilovala. Hrdě zvedl hlavu a šel se poradit s Arresem, nejmoudřejším vlkem ze smečky o tom, co dnešní déšť bude symbolizovat. Když popošel ze stínu vysokých stromů, poslední kousek zapadajícího slunce ho udeřil přímo do oka. Věděl, že déšť a slunce vytváří duhu. A přál si, aby slunce zůstalo, chytilo se kopců a hor a počkalo, než začne pršet. Když ho Arres pozval dál, Regnesis položil svou otázku. „Arresi. Cítím déšť. Cítím silný déšť. Řeknete mi prosím, co dnešní déšť bude věštit?“ Arres se zamračil. Lehl si, hlavu si dal na tlapy a přemýšlel. „Dnešní déšť neříká nic dobrého. Přinese všem velkou s… skázu.“ řekl Arres, „Vlčí skázu.“ Ale naprosto klidně, jako by se nic nedělo. Vylezl před svou jeskyni, pohlédl na kousek zapadajícího slunce a řekl: „Tueri te.“ I když mu Regnesis nerozuměl, z jeho myšlenek vyčetl, co měl na mysli. „Děsíte mne, Arresi.“ vzdechl Regnesis. „Realita nás děsí.“
Regnesis všemu jen těžko věřil. „Budu všechny varovat.“ Řekl. „Chraňte se.“ A odešel. Varoval matku i sestru. Zanedlouho se o zprávě dozvěděla celá smečka. Všichni panikařili, jen Regnesis naivně věřil v to, že vše bude v pořádku. „Není se čeho bát, Lee.“ utěšoval svou starší sestru, která měla snad největší strach. Lehl si k ní a hlavu položil na její tlapky. „Chce to jen čas.“ Oba neklidní vedle sebe leželi. Matka roznášela zprávu smečce. Slunce už zapadlo. Vzápětí se zachvěla zem a spustil se déšť. Všichni vlci se rozutekli pryč, aby sebe a své rodiny zachránili. Bylo to ale marné. Země se začala třást a déšť zesílil. „Musíme utéct.“ řekla Lee, Regnesisova sestra. Regnesis stále ležel. „Už je pozdě.“ Lee na něj s údivem koukala. „Regnesisi, vstávej, dělej!“ začala do něj šťouchat. „Co je s tebou? Nikdy ses tak nechoval.“ Oba vylezli z jeskyně a viděli, jak se řítí stromy, jak malá vlčata kňučí, jak se rozpadají skály. Regnesis o jednom místu věděl. „Drž se za mnou.“ řekl a utíkal směrem k moři. Vzpomněl si na malé doupě, kde si hrál jako malé vlče. Tedy menší vlče. Bylo dost hluboké. Lee se držela za ním, ale Regnesis zpomalil. Když byli na místě, rychle vlezl do doupěte a koukal po své sestře. Doupě bylo nemilosrdně chladné, jediné, co Regnesise hřálo byla, teď už vzpomínka na matku. Regnesis vystrčil hlavu a ohlédl se za svou sestrou. Ta ale neběžela za ním. Schoval hlavu a přemýšlel, kudy běžel, aby mohl sestru najít. Během chvíle se na díru do nory svalil obrovský balvan. A Regnesis byl doslova v háji. Balvan neměl jak odtlačit, protože vstup do nory byl celkem prudký. Vysílením usnul. Když se probudil, do očí mu udeřilo světlo. Jen malinký pramínek, který se sem dostal skrze odvalený balvan. Regnesis párkrát mávnul tlapkou a převalil se na druhý bok. Vstal a pozorně vykoukl. Procpal se otvorem a lehl si na zem. Byl osvobozen. Tedy, jak se to dá říct. Kolem něj ležela mrtvá těla vlků. Jinak tu bylo naprosté pusto. Tráva byla pryč, zbyla jen načervenalá hlína. Místo skal a jeskyň tu byly balvany. A místo moře hluboká prohlubeň. Všude byla krev. A sucho. A mrtvo. Nikde nebylo živého vlka. Regnesis se marně snažil najít někoho živého. Vydal se k moři a hledal i u moře. Stále marně. Viděl jediný živý strom. Jen malý kousek od něj. Byl to snad jediný život kolem. Svalil se pod něj a přemýšlel. Vlastně doteď neví proč, ale přemýšlel o tom, zda je Arres naživu. A pak najednou.. vstal. A začal utíkat. Myslel si, že se právě zbláznil. Utíkal pryč od všeho trápení a přemýšlení. Byl tak nějak smířený s tím, že jeho sestra s matkou jsou mrtvy. Utíkal rychle pryč. Doufal, že se někde najde život. Rok přežíval sám v lese, kde žily srny. Byl šťastný, že se někde našel život, ale nešťastný, že žije on. Potřeboval najít místo, kde se nebude cítit tak sám. A zanedlouho ho našel.

Zajímavosti a jiné věci:

  • Regnesis se naučil mnoho věcí od lidí.
  • Od té doby, co se stala událost, zmíněná v minulosti, Regnesis věří na nadpřirozené jevy.
  • Regnesis na krku nosí zvláštní obojek.
  • Regnesis jakožto vlk je bisexuál.

Co si myslíte o Regnesisovi?

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek