Milante di Flamma

 

 

 

 

 

 

†Jméno†

Milante di Flamma

†Druhé jméno†

Safírový plamen

†Hodnost†

Théta

†Měsíční paprsky†

35

†Pohlaví†

Samice

†Věk†

4 roky

†Schopnosti†

Oheň
Ovládání krve
Dokážu krev zastavit, nebo dokonce pustit v každém těle, dokonce i ve svém. Také dokážu zastavit krev i v jedné jediné žíle, ale zastavit krev v celém těle ještě nedokážu, to mi ubírá mnoho energie.

†Rodina†

Matka/Otec
Alciä/Scourge
Sourozenci
Fai-Evighet di Flamma

†Partnerství†

Nikdo

†Cesta†

Neutrál

†Povaha†

Od té doby co odtud odešla a teprve teď se vrátila se toho mnoho odehrálo a tím se i změnila. Dříve skoro nebyla schopná někomu ublížit, ale teď… teď se všechno změnilo. I když se vrátila zpět ‚domů‘, její povaha se nehodlá zpěnit zpět na tu dokonalou, milou Milante, která nedokázala bojovat s ostatními vlky. Ale ted je to jiné. Od té doby, co odešla, potkala mnoho vlků, se kterými musela bojovat, aby přežila, proto si někteří vlci všimnout toho, že pod srstí má i mnoho jizev.
Jinak je Milante docela milá vlčice, kterou svou důvěru jen tak někomu nedává. Chvíli to potrvá, než vám doopravdy, plně uvěří. A někdy se stane i to, že její důvěru prostě nezískáte, i kdyby jste se snažili sebevíc. Ale je tu jeden háček. I kdyby jste získali její důvěru, vždy bude pár věcí, které o ní nezjistíte. Jsou jen dvě osoby, které o ní ví snad úplně všechno. A to jsou její sestry, za které by položila i život. I když se teď zrovna bojí se jim ukázat, protože si uvědomuje že je opustila, ale aspoň si uvědomila, že už to nikdy víc neudělá. Že jí na nich velice záleží.
Milante se zdá tímhle docela normální vlčice. Ale není to pravda. Má rozdvojenou osobnost. Osobnost, se kterou dokáže mluvit, ale nedokáže jí dokonale ovládat. Tohoto démona přímo nenávidí a pokouší se ho ze svého těla nějak vyhnat, ale zatím se jí to vůbec nedaří. Tato vlčice je také velice arogantní. Když je někdo, kdo má nižší hodnost než ona, vždy mu ukáže, že je ta silnější, že si na ní nemá dovolovat. Když se jí ten vlk nelíbí, tak ho ignoruje, ale když ví, že ten vlk je vyšší hodnost, nedovoluje si a radši někam uteče, nebo s ním začne debatu. Ale jen, když ví, že by jí nemusel nic udělat. Nechce totiž přijít o svůj život, o který několikrát skoro přišla.

†Minulost†

,,Musím odejít," zamumlá pro sebe, když stojí před velkým, temným lesem, kde území smečky končilo. ,,Měj se, důstojná smečko měsíčního svitu… možná se ještě uvidíme," zamumlala pro sebe a šla pomalu dál, vstoupila do temného lesa a přitom měla sklopené uši. Když tak šla lesem, neuvědomovala si, jak dlouho jde, nebo kam dokonce jde, bylo jí to jedno, hlavně chtěla najít úkryt pro tuto noc. Když jsem našla malou jeskyňku, vešla jsem do ní, ale byl to špatný nápad. Byla tam vlčí rodina, která se po mně hned vrhla a šla mi po krku. Trvalo několik minut, možná i hodinu, než jsem zvládla jim utéct. Když jsem zjistila, že mě nesledují, spadla jsem na místě a pokoušela se usnout. Doufala jsem, že tuto noc přežiji.
Další den jsem se probudila velice brzo. Všude byl rachot a já si uvědomila, že blízko mě jsou vlci, kteří mě včera skoro zabili. Zvedla jsem se a pokoušela se rychle dostat pryč. Buď se vrátím na území smečky, nebo půjdu dál. Rozhodla jsem se proto druhé. ,,Přeci se nebudu hned vracet," zavrčela jsem pro sebe a rozběhla se dál, hlouběji do lesa. Běžela jsem, dokud mi nedošla energie, v tu chvíli jsem zpomalila a rozhlédla se. Šla jsem pomalým krokem, teprve v tuhle chvíli jsem si uvědomila, že jsem úplně, ale úplně sama… nemám se o koho opřít a nemám komu věřit.
Šla jsem pomalu dál, když jsem potkala dva vlky. Vlčí samce, kteří vypadali, že jsou doopravdy silní a dobře ovládají své schopnosti a elementy. V tu chvíli se mi sevřel žaludek a já nevěděla co dělat. Buď utéct, nebo si jich nevšímat a odejít. Jenže oni byli rychlejší. Jeden vlk mě svalil na zem a druhým mě chytl pod krkem. Nemohla jsem se bránit. Několik minut, pro mě to byla věčnost si tam se mnou hrály a já tam prožívala tolik bolesti, že to snad nešlo ani vydržet. Když mě nechaly být, ležela jsem tam v louži krve.
Nevěděla jsem co se dál dělo, byla jsem jako mrtvá. Nic jsem si nepamatovala, věděla jsem jen že jsem tam musela ležet dost dlouho, protože když jsem se probrala, byla jsem vyhublá a neměla jsem skoro žádnou sílu. ,,Musím si něco ulovit," řekla jsem hned a pokoušela se vstát. Ale neměla jsem sílu, žádnou sílu, proto jsem hned padla na zem. Když jsem si však uvědomila, že mi jde o život, postavila jsem se a šla si najít aspoň nějakou mršinu. Po několika hodinách hledání se mi to podařilo. Aspoň že to. Došla jsem k mršině a začala hned hltat jídlo. Byla jsem tolik hladová, že jsem skoro snědla i kosti, které tam byli. Pak jsem jen vstala a rozhlédla se po okolí. Všude bylo prázdno. ,,Mám ještě možnost se vrátit…" zamumlala jsem pro sebe, ale tuto možnost jsem hned odehnala z hlavy a šla pomalu dál.
Šla jsem dost dlouhou dobu a nakonec uviděla v dálce něco se mihnout. Bylo to něco černého a já nevěděla co. Nakonec mě to svalilo na zem a vrčelo to na mě. Ale já už věděla, že se nesmím vzdát, že musím přežít, že tenhle vlk by mě zabil. Nahlas jsem zavrčela a použila mou schopnost zastavování krve. Zastavila jsem mu krev do mozku, ale ne na moc dlouho. Ale bylo poznat že je vyšší hodnosti, protože normálně vstával a byl připraven na útok. Já ho chytla pod krkem a silně trhla. Uslyšela jsem křupnutí, hnusné křupnutí, kvůli krerému mi projel mráz po zádech. Stáhla jsem se a sledovala nehybné tělo. ,,Co jsem to udělala?" zakňučela jsem potichu a sledovala mrtvého vlka. Náhle jsem ucítila bodavou bolest. Spadla jsem na zem a zavřela oči. Věděla jsem co se děje. Do těla se mi dostávala jeho duše…
Probudila jsem se až další den. Nebyla jsem tak slabá jako předtím, ale teď jsem měla jasno. Musím odtud zmizet, jinak to tu nezvládnu. I když jsem si uvědomila, že už se nebojím někoho zabít, i když jsem věděla, že jsem agresivnější, věděla jsem, že musím zmizet. Že se musím vrátit zpět. Hned jsem vstala a šla rychlím krokem ke smečce. Doufala jsem, že si to tam ještě pamatuji, což byla dokonce pravda. Pospíchala jsem rychlím krokem k Táboru, kde jsem chtěla najít Miremel. Doufala jsem, že mě do své smečky přijde. A však to bylo jen její rozhodnutí…

†Zajímavosti a jiné věci†

•Na zádech má několik černým a dlouhých per.
• Její tělo je delší a vyšší na samici.
•Má delší drápy, které mají načervenalou barvu.

†Vzhled†

Bílá vlčice s černými, dlouhými pírky na tádech a ledově modrýma očima. Má delší tělo, než normální vlci a je také o trochu vyšší na samici. Její srst je velmi silná, ale i přesto velmi hebká.

†O sobě†

Jsem náctiletá holka, která má v oblibě vlky, kočky, psy a mnoho dalších zvířat. Jsem ten typ člověka, který by nevydržel jeden den bez písniček. Také jsem ten typ, který poslouchá písničky všeho druhu, tedy pokud se to dá vůbec poslouchat.

†Lidská podoba†

Milante je v lidské podobě bělovlasá, středně vysoká dívka s tetováním na těle. Nejčastěji ji potkáte v černo-zeleném, krátkém tričku a zelených šortkách a bílo-modrých teniskách. V zimě se obleče zrovna do toho co najde. Z její vlčí podoby jí zůstali jen její světle-modré oči a bílé vlasy. Je hubené postavy s malými svaly. Nejčastěji jí najdete v knihovně, kde čte knihy. Číst se naučila sama, nebo jí najdete někde ve městě. Na krku jí visí větší kříž, který jednou našla v lese.
V této podobě není moc často, protože má radši svou čistou jeskyni než město plné lidí.