►Jméno:

Lorelai

►Druhé jméno:

Biyō no yume

►Hodnost:

Sigma

► Měsíční paprsky:

65

►Pohlaví:

Vlčice

►Věk:

4 roky

►Element – Temnota:

Sigma – Lorelai se se vým elementem ještě pořádně nenaučila zacházet. Zatím dokáže jen vyvolat obláček černého, zapáchajícího dýmu.
Kappa – Lorelai dokáže „ovlivnit počasí“ ze slunečného dne na zataženo, pouze dočasně a ubere jí to hodně energie, proto často počasí nemění. Obláček, který dokázala dělat už i na Sigmě se zvětší a podráždí oči.
Delta – všechny její schopnosti s elementem které měla doteď se zvětšily a nabraly na síle.
Gamma – při větší námaze dokáže Lorelai změnit den v noc, ale moc často to nevyužívá.
Beta – všechny dosavadní schopnosti s elementy přidají na síle a Lorelai dokáže poslouchat mrtvé.

►Schopnost – Ovládání krve:

Sigma – Lorelai dokáže lehce zmáčknout tepny nepřítele, to mu ale nijak nepřihorší.
Kappa – Lorelainy schopnosti ze Sigmy se o něco zlepšily.
Delta – na Deltě nepřibývají žádné nové dovednosti.
Gamma – na Gammě nepřibývají žádné nové dovednosti.
Beta – Lorelai dokáže pohledem zmáčknout všechny nepřítelovy tepny a žíly v těle, tentokrát už smrtelně. Dokáže také „převrátit“ kolování krve a nechat krev téct do mozku.

►Rodina:

„Rodina“ – Cirkus...

►Partnerství:

-

►Cesta:

Neutrál

►Povaha:

Lorelai.. Je to zvláštní jméno zvláštní vlčice.
Nikdy nelze předpovědět, jak se zachová. Ani ona kolikrát sama sebe nedokáže odhadnout. Ne každému padne. Má svůj styl a smysl pro humor, často se s ostatními vlky v mnoha věcech liší. Vlci nemohou být stejní. I jako malé vlče se od ostatních odlišovala. Byla odmítána a to se na ní dost poznamenalo. Vždycky byla sama, ale postupem času už si zvykla, že téměř nikoho nemá. Vlastně i to ji vede k tomu být tulačka. Samotu má nejraději, společnosti se často brání. Má doslova vymezený okruh přátel a nerada přijímá někoho jiného. Jen málokdy se stane, že si nějakého cizího vlka oblíbí. Obvykle celý den tráví ve své jeskyni, u moře nebo u vodopádů. Tam je největší pravděpodobnost, že Lorelai potkáte. Pokud ji potkáte, většinou je zamlklá a moc nemluví. Lorelai nesnáší, když se jí někdo dívá přímo do očí – signalizuje to pro ní zlost. Mimo jiné, Lorelai není jen naprosté zaprdlé pako, jak se může na první pohled zdá. Má čisté svědomí. Je vlastně moudrá, dá-li se to tak říct. Věci zvažuje rozumně. Není přímo zlá. Jen nemá důvěru k ostatním. Má problém někomu začít věřit, většinou je stejně zrazená. Sama o sobě nerada mluví. Nerada mluví o své minulosti, i když se v ní nic moc špatného „nestalo“. Alespoň si většinu z toho nepamatuje. Nerada mluví celkově. To, jaká podle vás Lorelai je, posuďte sami.

►Minulost:

Přesně si nepamatuji, co se stalo po mém narození. Asi nikdo nebyl moc nadšený, mít takový kvítko doma, no, nevím.
Pamatuji si, že jsem se probudila v nějaké tmavé místnosti. Viděla jsem i kousek světla a mříže. Ležela jsem v přívěsu velkého auta. Měla jsem děsný hlad. Zakňučela jsem a koukla z okna – z auta se ozvalo: „Mlč, za chvíli to budeš mít za sebou.“ Samozřejmě jsem význam této věty nepochopila, protože jsem byla malé vlče. Lehla jsem si a dala si hlavu na tlapky.
Netrvalo dlouho a já viděla světlo a nějakého chlapa. Měl modrou vestu a nějakou reklamní čepici, myslím, že nějakého cirkusu, či co. Lákal mě, abych vylezla, ale já se přitiskla ke zdi přívěsu a odmítala vylézt. „Vykašli se na to, může být nebezpečná,“ řekl nějaký chlap, který připravoval klec a nějakou jehlu. Chlap, co chtěl, abych vylezla odešel pryč a já viděla jen přibližující se klec. Zavrčela jsem a chtěla kousnout, ale než jsem to stihla, měla jsem na tlamě náhubek. Začala jsem mít vztek, ale byla jsem naprosto bezbranná. Jeden z chlapů si pak připravil injekci a než jsem se stihla obránit, víc si už nepamatuju..
Probudila jsem se až v zákulisí, vzbudila mě hlasitá hudba z cirkusu. Vedle mě seděl nějaký šašek. Kouknul na mě a pohladil mě. Nevěřila jsem mu a cukla, ale to pohlazení bylo příjemné. Ten klaun se mi koukl přímo do očí. A v tu chvíli jsem ho kousla. Zakousla jsem se mu do ruky a on začal křičet. Pevně jsem ho stiskla. Nevím, proč jsem to udělala. Asi mi to bylo nepříjemné. Nebo jsem asi měla hlad. Ale byla jsem neskutečně vyhublá. Pokaždé, když jsem šla, viděla jsem svoje kosti a svoje žebra. Ale abych neodbočovala od minulosti. Přiběhl k nám nějakej chlap. Měl vousy a vlasy dlouhé pod ramena. Chytl mě za tlamu a doslova urval. „Tohle zvíře s náma v cirkusu nebude!“ Zakřičel klaun. „Běž za Marií, bůh ví, jestli ten čokl nemá vzteklinu. Nech se vyšetřit.“ Klaun kývl a běžel pryč. Ten chlap s vousy, co tam stál a koukal na mě, mě bouchl do zad. „Takhle se chovaj psi z cirkusu?“ Rozzlobil se, nasadil mi náhubek a vedl mě přes zákulisí cirkusu. Vyšli jsme z cirkusu a já začala protestovat. Lehla jsem si a nechtěla nikam jít. Ale on mě vlekl po tom písku a po trávě, jako by se nic nestalo. „Zůstaň tady.“ řekl vážně, přivázal mě k lampě a šel do jednoho z karavanů, kde byli ubytováni cirkusáci. „Leno?“ slyšela jsem. Bylo mi upřímně jedno, co tam dělá, jen jsem se chtěla dostat pryč. Snažila jsem se odtrhnout od lampy, u které jsem byla přivázaná, ale bylo to marné. Akorát mě to stálo pár jizev na krku a na tlamě, na které jsem měla náhubek. Za chvíli ten chlap přišel zpátky. „Máš jediný štěstí, že jsi tady zůstala,“ zasmál se, „můžeme jít.“
A vlekl mě pryč. Naložil mě zpátky do toho auta. Moc dlouho jsem u těch cirkusáků nevydržela, jak vidím. Ale tentokrát jsem tam nebyla sama. V autě leželi dva psi. „Jak se dostaneme pryč?“ zakřičela jsem. „Je to marný,“ řekl jeden z nich. Vypadal ještě jako štěně. Ten starší, co ležel v rohu jen mlčel. Auto se rozjelo. „Utečeme,“ řekla jsem sebejistě. „Nemáš šanci.“ řekl ten mladší. „Máme šanci.“ promluvil starý pes a přišel blíž. „Jakmile se otevřou dveře, ty, na něj skočíš,“ ukázal na mě, „a ty, mu podrazíš nohy.“ ukázal na mladšího psa. Oba jsme kývli a když auto zastavilo, připravila jsem se. Chlap otevřel auto a já po něm skočila. Srazila jsem ho na zem jako nic, jen jsem ho nemohla kousnout, kvůli náhubku. Starý pes vylezl a skousl ho a ten mladší utíkal pryč. Odkryla jsem chlapovi obličej, aby ho mohl starší pes pokousat i na obličeji a dala jsem se na útěk. Ocitla jsem se v lese. Bylo mi zvláštně, cítila jsem se jako odmítnutá, ale bylo lepší, být sama, než být v cirkusu. Bylo asi na čase si najít jeskyni. Nebo alespoň nějakou noru, kam bych se mohla zahrabat a už nevylézt. Po cestě jsem ale potkala jednoho vlka. Byl to opravdu fajn vlk. Bála jsem se ho, ani jsem mu moc nevěřila, ale nezbývalo mi nic jiného. Dovedl mě do jedné fajn smečky.

►Zajímavosti a jiné věci:

• Je velmi rychlá.

• Nedá se to brát jako schopnost, spíše je to na škodu, ale Lorelai se ve snech občas objevuje budoucnost.

• Bojí se a štítí lidí.

• Má velice silné nohy a proto dokáže skákat dobře do výšky i do dálky.

• Díky silným končetinám umí dobře šplhat.

• Má výborný zrak v noci.

• Na krku má pár jizev.

• Je bisexuál (na samce i na samice).

►O sobě:

Jsem čtrnáctiletá holka, co chodí na gymnázium.
Ráda čtu, kreslím, koukám na sci-fi a komedie (Doctor Who, Dva a půl chlapa, Přátelé, Jak jsem poznal vaši matku, Teorie velkého třesku) a v neposlední řadě se starám o moje domácí zvířata. Jediná věc, bez které bych si nedokázala představit život je hudba. Poslouchám Imagine Dragons, Bastille, Nirvanu, Fall Out Boy a Rudimental. ^^

 

Kontakty: