Hartwell

 

Jméno:

Hartwell

Druhé jméno:

Záblesk Naděje

Hodnost:

Gamma

Měsíční paprsky:

820

Pohlaví:

Samec

Věk:

4 roky

Elementy:

Světlo – Dokáže ztlumit i zesílit světlo, které vydává oheň nebo slunce, nikoli však žhavost látek.

• Prudké zesílení světla může způsobit trvalou slepotu, jeho oči jsou zvyklé, ale oči protivníka málo kdy.
• Dokáže osvítit objekty i tvory jakoukoli barvou světla, ale nejčastěji užívá krvavě červenou, modrou, žlutou a úplně nejobvyklejší je bílá.
• Když nechá působit světlo ku příkladu na květinu více než je zvyklá, urychlí tak její růst (rozkvět) či jí i spálí nadbytkem světla.
• Pokud použije nadměrné množství světla na protivníka vyvolá rakovinu způsobenou radiací.
• Nadměrné množství světla může ale také využívat k „rentgenu.“

Temnota – Umí pohybovat se stíny ostatních nebo je nechat zmizet.

• Protivníkovi dokáže zatemnit mysl, takže nemá čisté myšlenky. [Na příklad: Hodný vlk začne myslet na špatné věci | Rozum vlka se zamlží | Vlk začne na dobu „zatmění“ mírně šílet | Vlk přijde o zrak či čich vlivem temného kouře, dokud ho útočník zase neodvolá. ]
• Temnotu může využívat i viditelně jako hustý černý kouř, který snižuje viditelnost a poškozuje dýchací cesty.

Schopnost:

Léčitelství – Dokáže vyléčit téměř všechno, zranění povrchová zahojí snadno, zlomeniny jsou horší a vnitřní zranění jsou na stejné úrovni s povrchovými zraněními. Nemoci se léčí dlouhodoběji dle stupně vážnosti choroby. Oproti tomu smrtelná zranění jsou velmi riziková, ale když je začne léčit těsně po tom, co jste k nim přišli, stejně rychle vás opustí.

• Vyléčí jak živé bytosti od vlků až po brouka, tak i život poněkud více biotický jako jsou třeba stromy či květiny.

Rodina:

Matka – Haifa Maesta
Otec – Akyro
Sourozenci – Andromeda, Hunter, Akayla

Partnerství:

– – –

Cesta:

Zlo

Povaha:

Jak jsme byli malí...

Tohohle vlčka vystihuje dokonale jedno slovo – lenost. Je z celého vrhu nejlínějším vlčetem, celý den by jen prospal, či se jen někde válel, veškerá aktivita je mu proti srsti. Jeho typický den se skládá z – vstávání, jezení, spaní, jezení, odpočívání, jezení, odpočívání, jezení, spaní a stále dokola. Není tedy divu, že se jeho „aktivita“ projevila i na jeho vzhledu – Hartwell není jako jeho rodiče a sourozenci, žádné svaly, mohutná postava, či postava tvořená k běhu a větší mrštnosti. Nic. Hartwell je jedna chlupatá malá koule, co se sotva hne, nikomu z jeho rodiny se to nelíbí, dokonce ani jeho mladší sestře, které si moc nevšímá, ke zvýšení jeho aktivity nepůsobí prakticky nic, jedině že by jste uháněli s kouskem masa a on za vámi, i když by to vypadalo celkem vtipně, kdyby za vámi běžela malá chlupatá koule. Mimo jeho velkou oblibu v jezení a spaní je velice hodný, jako jediný se pokouší navázat kontakt se svou mladší sestrou Andromedou, taktéž si rád někoho vyslechne, velice ho zajímají minulosti ostatních, někomu se i může zdát, že je Hartwell velký snílek, když začne před někým básnit, že chce jednoho dne také vyprávět vlčatům svou minulost, kterou chce mít co nejkrásnější. Na rozdíl od své starší sestry Akayly je naprostý anti-talent na jakékoliv učení, neschopnost se naučit lovu zjevně přebral po své matce.

Už jsme trochu vyrostli...

Tohohle vlka nevystihuje dokonale žádné slovo. Teď už se nejedná jen o sílu ve vrhu, ale i o sílu v životě. Hartwell se od svého mládí dost změnil. Andromedy se stále zastává a chrání jí před nástrahami sourozenců a vlastně celého světa, v tomhle se nezměnil, protože se od ní nechce odloučit. Je to jeho oblíbenkyně ze všech sourozenců, a další věc, která mu zůstala.. nevyrovnanost vůči bratrovi. Za to, jak se k němu choval ho nemá v lásce, ale dlouho si tu šikanu líbit nenechal. Nechal jídla, vlastně skoro úplně. Současně je Hartwell dost pohublý a když vleze do vody a jeho srst zplihne, jsou vidět jeho žebra. Ovšem zajímavostí je, že i tak je plný síly jen ho prostě chuť k jídlu nějak přešla. To že málo jí, neznamená že se za tu dobu nenaučil lovit. Naučil se toho hodně a zrovna v lovu je velmi dobrý, postupem času totiž pochopil že když se chce, všechno jde a pak už jen nalezl svůj potenciál a stal se z něj nový vlk, nová osobnost.
Když se zamyslím, má ještě třetí a čtvrtou věc, která mu zůstala. Na své přátele a rodinu, co mu neublížila je vždy hodný a zvědavost ho neopustila.
Jeho obvyklý den začíná brzo ráno, ještě za tmy. Je schopný vstát kolem půlnoci, na přelomu večera a rána. Povětšinou loví pro ty, co nemají co jíst, nebo se nenaučili lovu, zkoumá území a zbavuje se problémů a to se týká i problémů, při kterých musí zabít. Získal odvahu, která se nedá přehlédnout, čest a loajalitu. Snaží se vyhýbat vodě, pije sice často, možná častěji než normální vlci, ale nemá rád neopodstatněné koupele, zrovna tak nemusí ani deště, ale za to miluje bouřky. Blesky a neustálé hřmění. To je jeho představa ideálního počasí, je to sice hodně v rozepři, protože přitom prší, ale složitost jeho zálib je tajemstvím. Od doby co v boji se sněžnou pumou utržil jizvu přes své oko, se naučil být tišší, nepředvídatelnější a přitom sám začal víc předvídat své okolí. Intenzivnější naslouchání a inteligentní kroky z něj nedělají jednoduchého soupeře. Spoustu času tráví v otevřených prostorech na různých pláních, kde se krčí třeba jen pod jediným stromem. Otevřenost mu problémy neděla, díky svému dynamickému tvaru těla je velmi hbitý a rychlý.
Na první pohled nevypadá nijak zvlášť přátelsky, ale to z něj zloducha nedělá. Rád si hraje se světlem a temnotou, když si může vybrat volí si samotu místo společnosti a poslední záhadou je, jeho monolog. Často se v hlavě baví sám se sebou, zní to šíleně, ale poznává tak víc sám sebe. Přišel tak i na to, že trpí rozdvojenou osobností. Ta druhá je poněkud jízlivější a záhadnější, ještě jí nezná, protože se nezjevuje tak často a povaha patří té první, stálejší. Té, se kterou se narodil.
Nenávidí, když mu někdo lže, zraňuje to jeho důvěru. Co se týče přátelství, je čas se k tomu vrátit. Jako přítele ho získáte snadno, ale jako opravdového přítele tíž, musí vám totiž věřit, že vaše úmysly jsou čistě takové, jaké je dáváte najevo.

Už jsme zase jiní – Současná povaha

Když se řeklo Hartwell poprvé, byla to malá a líná koule chlupů.
Hartwell po druhé byl lepší verzí toho prvního a Hartwell po třetí? Je horší verzí vaší noční můry. Není přátelský a ani společenský, jestliže se vydá do společnosti chová se chladně a jde tam většinou jen proto, aby jí vyprovokoval. Velmi rád se pere a občas je šílený, tedy není.. jen se tak s oblibou chová. Pod tou lišáckostí je zdravý a velmi inteligentní vlk, který si nenechá vzít něco co je jeho. Jeho vztek a hněv se dá předvést i na tomto díle [William Blake].
Když dopálil mne kamarád,
Vykřikl jsem – a vztek šel spát
Když rozhněval mne nepřítel,
Mlčel jsem – a hněv zesílel.

Ve strachu dnem i nocí dál
Slzami jsem ho zaléval,
Úsměvy na něj svítil jsem,
V úskočném triku falešném

Časem tak rostl, sílil, zrál,
Dokud plod skvělý nevydal.
Nepřítel spatřil rudý hněv
Pochopil hned, že patří mně.

V noci, kdy tma kryje spády,
Vkradl se tajně do zahrady.
Nad ránem viděl jsem ho rád
Pod tím mým stromem umírat.

Není radno si s ním hrát, protože i on vás uvidí s chutí umírat. Vyžívá se v masochismu i mučení svých útočníku, ať psychicky nebo fyzicky. Když se do něčeho zapálí a začne v to opravdu věřit, víru v to nebo v tu osobu neztrácí a podporuje jí, ale málo kdo má hodnotu takovou, aby se mu dostalo té cti. Od přírody je to velký rváč a provokatér či zrádce, jeho jazykem je lež a podvod. Ale na druhou stranu, jeho světlé chvíle spočívají i v pravdě a moudrostech. Má rád vodu a nenávidí blátivé dny nebo období, je to výborný lovec jak na suchu tak i ve vodě. Na vlčata nikdy neútočí a většinou ani ne na slabší jedince, ale změna je život, takže v konečném výsledku vlk nikdy neví.

Minulost:

Tu noc bylo něco jinak, v jeskyni dvou vlků někdo přibyl. Noc byla chladná a několik vloček poletovalo až do vnitřku jeskyně, hvězdy se leskly na temné obloze plné chmuru a tvořily tak roušku, která obepnula vše živé i neživé.
**
Rozlepím od sebe oči a líně zvednu hlavu, nechtělo se mi nic, ale instinkt mne nutil něco najít. Jídlo, to bylo to, co mé zesláblé tělo potřebovalo. Na srsti jsem ucítil horký jazyk a dech tvora, co se nade mnou skláněl. Byla to matka plná opory a mateřské lásky, zamrkám a konečně zvednu hlavu. Postupně se zvednu na nohy a udělám několik kroků k životu, prvních kroků. Už teď jsem věděl, že nikdy žádný krok nebude tak procítěný. Stejně tak jako ten první zvuk, zvuk ze kterého jsem poznal čirou žárlivost či snad nenávist..? Cuknu hlavou a spatřím mého bratra jak hrdě sedí vedle otce u zadní stěny jeskyně. Zastříhám trochu smutně očima, nebylo to od něj příjemné přivítání, ale jak šel čas, nikdy nebylo vřelé.
**
O pár dní později.
Krátký čas mi dal možnost seznámit se s mou krví, skvělým otcem i matkou co pro mne byli vším, především bratrem Hunterem, trochu vypočítavou Akaylou a mou nejoblíbenější sestrou Andromedou. Nevím čím to bylo, ani jsem nedokázal pochopit proč se jí smáli, mne její povaha fascinovala a bavil jsem se s ní velmi rád. Nedokázal jsem si představit jak bych tady bez ní přežil, protože právě Andry mi připomínala to, že tady nejsem sám. Hunter mne dle všeho nenáviděl a Akayla ztrácela zájem. Nedivil jsem se, protože s mýma stále zasněnýma a poslední dobou smutnýma očima, jsem asi nebyl nic moc. Dnové ubíhaly jako zamrzající voda, stále pomaleji. Ležel jsem líně a znuděně v jeskyni, když jsem náhle ucítil jak mne cosi škublo za ocas. Byl to Hunter, tak jako obvykle. Možná že jsem to nedával znát, ale bolelo mne to uvnitř, to že se takhle choval. Cítil jsem se zrazený a nenáviděný, vyskočím na nohy a stáhnu ocas mezi zadní nohy, uši reagují stejně. „Copak?“za¬zubí se ošklivě Hunter a rafne mne do čumáku, kníknu z bolesti. Tlapy mi podjedou na ledu u kraje jeskyně a já spadnu ze srázu u jeskyně dolů do závějí sněhu.
Už jsem nekňučel, přemýšlel jsem o tom, že tu prostě zůstanu jako vždy, když se mi nikam nechtělo. Závěj sněhu co pohřbila mé tělo byla těžká a ze vzduchové kapsy šlo vlhko. které pomocí mého dechu pohlcovalo všechen kyslík. Právě v posledním jsem se rozhodl hrabat vzhůru, plíce mne tlačily a já cítil jak se srážejí k sobě a odmítají roztáhnout. Konečně můj čumák vykoukne nad hluboký navátý sníh, nadechnu se a odfrknu sněhové vločky co mne šimraly v nose. Dostanu na povrch postupným šlapáním sněhu celé tělo a zase se kousek propadnu. Zakňourám a hrabu se dál, až se konečně dostanu nahoru. Asi jsem se musel dost kutálet, protože jsem ležel ve sněhu někde, kde jsem to moc neznal, někde venku sám a ve tmě. Zavřu smutně oči, vyženu z hlavy strach a postavím se na vratké a ochablé nohy. „Mami? Tati?“ šeptnu a ohlédnu se kolem. „Andry, Akaylo.. Huntere?“ písknu tišeji a skloním hlavu k zemi. Lehce se rozechvěji zimou, můj kožich byl plný vody a na kůži se dostal mráz, co se s svými prsty dotýkal až mé krve, co mi tuhla v tlapkách.
„Prosím,“ pošeptám beznadějně a sleduji okolí, vydal bych se stopou kde jsem se kutálel, ale vše bylo zaváté a mne nezbylo nic jiného než jít někam, kam mne můj instinkt zavede. Loudal jsem se ponurou nocí s ještě ponurejší náladou, přemýšlel jsem, co jsem Hunterovi kdy provedl. Po době chůze z vyčerpání složím své tělo mezi kořeny velkého kaštanu, nespal jsem kvůli zimě a strachu. Nakonec se však příroda slitovala a klepání mne tak vyčerpalo, že se mi nakonec podařilo přeci jen usnout. K ránu, když už se paprsky slunce konečně měly dotýkat země zdejší jsem uslyšel dusání kopyt kolem dubu. Zima mne donutí se zase zvednout, tedy i zvědavost. Vyjdu z úkrytu a tvor, co se snažil najít pár zbylých kaštanů strne. Zafuní agresivně a sleduje mne, nebyl jsem schopný pohybu. Co to bylo? Tohle jsem ještě neznal, ale musel jsem se učit rychle, protože se to proti mně rozběhlo s takovou vervou, že jsem chtěl zavřít oči a prostě zmizet z povrchu zemského. Vzpomněl jsem si na vyprávění otce co mne choře utišovaly po nocích, o silných vlcích, kteří neznali strach a nikdy neutíkali. Sebral jsem všechny síly mého ztěžklého těla a rozběhl se vysokými hranicemi sněhu proti tomu tvorovi. Odrazil jsem se, když už byly zvláštní výklenky tvora na dosah a zakousl se mu do jednoho z nich, tedy do „klu“ a otiskl do něj své zuby. Tvor mne silně odhodil a já cítil, že ho to nebolí. Přistál jsem o několik metrů dál ve sněhu se škrábancem u oka co lehce krvácel. Zakňučím, když poznám krutou realitu. Tvor se rozběhl ke mně pro znovu útok, když v tom jsem zahlédl třpytící se srst otce. Srazil divočáka k zemi a tesáky mu zaryl do krku, divočák byl tak rozzuřený, že nestihl včas zareagovat a po silném stisknutí zubů mého otce mu rychle křupl vaz. Stáhnu uši k hlavě a jedno oko držím přivřené od zranění, sleduji provinile otce. Vyhrabu se ze závěje sněhu a skryji se u jeho předních nohou, byl jsem rád že tu je. „Je to v pořádku?“ zeptal se starostlivě a olízl mne na hlavě. Lehce kývnu hlavou, stále mne mrazilo po zádech z toho odrazu divočáka, jak jsem se později dozvěděl že se tento tvor jmenuje. Za nedlouho mne otec dovedl zpátky domů a sebou jako kořist přitáhl i divočáka, zraněný „kel“ od mých tesáků jsem si nechal jako hračku na další kousání a zároveň jako památku tohoto dne.

X

Byly zážitky z mládí a pokračoval i život ve velikosti a stáří.

Od doby co rodinu opustil otec se Hartova povaha změnila k horší, svého bratra Huntera, který ho stále šikanoval srovnal do latě a vyprášil mu kožich. Dalo by se říct že jeho hněv, tu velkou černou tmu v jeho srdci způsobila ztráta otce a chování Huntera, jeho velkého brášky, který náhle zmrňavěl, jakmile zjistil, že Hart se už nebude nechávat tyranizovat. Ve věku dvou let utekl od rodiny a z území, zmizel neznámo kam a před půl rokem se vrátil se zkušenostmi a naprosto přetvořenou povahou.

Zajímavosti:

• Přes levé oko má jizvu a tím pádem je na něj slepý.
• Díky kombinaci schopností světla a temnoty má ve snech čas od času nejasné vize o všem možném, i když je vzhůru vidí mrtvé duše, ale netuší zda vidí ony jeho.
• Je hodně pohublý, ale na síle mu to neubírá.
• Na krku nosí trojúhelník s cípem nahoru, zavěšený na černé kůži. Přívěsek má význam znamení Satana, dostal ho od své matky Haify, ještě před tím než v kruté zimě v noci utekl od rodiny.

O sobě:

Ve znamení rak ve věku 14 až 16 let. Navštěvuji sbor dobrovolných hasičů a žízeň opravdu nehasíme. :D V zimě jsem skoro pořád na lyžích a čas od času jezdíme do Itálie, lyžuji styl carvingu. V létě a v ročních obdobích kdy není sníh se hodně nudím, protože mi lyže chybí, mimo to i lední bruslení, minulý rok jsem zkoušela snowboard a asi to budu zkoušet dál. Když už je to teplo tak nudu často zaháním plaváním a nebo blbnutím u vody. O prázdninách jsem obvykle pryč. Vlastníme koně na kterých nejezdím, spoustě lidem se to zdá divné, ale mne to prostě nebaví. >.> Občas se svezu, ale tím to končí. :D Jsem člověk.. bytost co o sobě neumí říct zda je pesimista, optimista nebo realista, protože vždy záleží na mé náladě, ale snažím se být optimistou a života si užívat, trochu spontánně. Podle osoby psaní jste již poznali, že nejsem hermafrodit, ale dívka. Poslouchám alternativní metal, alt. Rock, House a další. Vadí mi rap, i když některé písničky se mi začínají líbit.
Mezi mé konkrétně oblíbené interprety patří: Cult to Follow, Nirvana, Avicii, Green Day a další. Nechce se mi to rozepisovat, z ukázky si asi dokážete představit. :D
Filmy, tak já TV zapnu málo kdy, ale mezi mé oblíbené patří Hunger Games, Divergence a bohužel bez Rezistence, která mne zklamala. Všeobecně si občas zapnu i nějaký ten horor..
Za poslední rok jsem se z ohledu knih chytla Stefanových Deníků, HG, Mrazení, Nádherných Bytostí či knihy Roztříštěná, která můj mozek sežrala za živa aj knihy.