Crafty Lightning

 

„Smrt je jen začátek, ale až té druhé kapitoly.“

– William Shakespeare

 

♦ Jméno:

Crafty Lightning
(Představuje se výhradně pod názvem „Lstivá“)

♦ Druhé jméno:

Symfonie Temnoty

♦ Hodnost:

Kappa

♦ Měsíční paprsky:

575

♦ Pohlaví:

Samice

♦ Věk:

4 roky

♦ Element:

Temnota, Blesky

♦ Temnota:
Temnota. Silný, nelítostný, obávaný a krutý element.
Crafty oplývá temnotou, narodila se s jejím elementem. Většina vlků se narodila s čistým elementem jako světlo, země…možná proto všichni Crafty vyhnali. Za to, že byla jiná. Odlišná.
S jejím elementem dokáže vyvolat iluzi. Z černo-černé hmoty lze vytvaruje jiné předměty, či dokonce pohybující se zvířata. Tuto taktiku je možno používat při lovu, že jiné zvíře obklíčíte “ smečkou iluzních vlků”. Je to značná pomůcka při boji.
Temnotu používá i jako ochranný štít, s kterým se může bránit před jiným vlkem.
Při boji, výhodně nechá vše zčernat, pak stojíte v černo-černé tmě. Má náskok, a může utéct. S temnotou se nejen brání, s temnotou bojuje. Pomocí temnoty vymodeluje hmotu, s kterou vám může hrudník chytit jako kleště, je jen na ní, jestli přidá tlak na dušení vašeho hrudníku.

♦ Blesk:
Blesk. Silný, nebezpečný, uznávaný a krutý element.
Crafty cítí blesk v srdci odjakživa. I tento element je zvláštností.
S elementem blesk dokáže manipulovat s bouřkou. Určuje kam blesk trefí, nabírá na síle, či ubírá na síle. Když do vás udeří bleskem, záleží na síle blesku. Malý blesk vám způsobí pouze elektrický šok, střední vám daruje veliké jizvy zasahující až do masa, a velký blesk vám ukončí život. Není radno si hrát jak s Crafty, tak s blesky.
Malá popálenina blesku na srsti, dokáže vyrůst k chytnutí srsti, prakticky, vaše srst začne lehce hořet. I s blesky nejsou hrátky, jen málokdo dokáže tenhle velký element zkrotit.

♦ Schopnost:

♦ Ovládání krve:
Mocná, velitelská, zabijácká a vychytralá schopnost.
Kdo neumí tuto schopnost ovládat, ať se s tlapkami vzdálí. Je velice nebezpečná, a lehce dokáže dojít k smrti u jiného vlka. Tato schopnost je jako bestie, musíte jí vzít pod krkem a zkrotit. Pomocí této schopnosti ukazuje Crafty, kolik zla v ní leží doopravdy. Když vám někdo zabrání toku krve, není k čemu se smát. Ovšem, že Crafty dokáže s ovládání krví konat i dobré skutky. Pokud krvácíte, a někdo vám zastaví či ztenčí proud krve, budete mu do smrti vděčný. Crafty si své schopnosti velice cení, protože ví, že tahle schopnost je jako kdyby u sebe měla střelnou zbraň. Kdykoliv k použití.

♦ Rodina:

Matka: Felia
Otec: Tageon
Sourozenci:
Terrena (nezvĕstná)
Gariel (mrtvý)
Tris (nezvĕstná)
Rellem (ve smečce Měsíčního svitu)

♦ Potomci:

Asami, Iluze času – Adoptivní dcera
Asami, jediná která zná Crafty celou. Jediná, kterou Crafty miluje z celého srdce. Jediná, která dokáže spát na Craftyiných zádech, bez toho aby se bála, že jí Crafty zabije. Jediná, která Crafty věří.

♦ Partnerství:

Crafty je samotářská vlčice, žádný vlk by nevydržel se Symfonií Temnoty. Samota jí užírá srdce, ale Craftyinu tvrdou skořápku nikdo neluskl. A než přejde všechny lesy, a pouště území Vyhnanců nějaký bojovný vlk, Crafty bude připravená. Na to, zemřít sama, nebo s někým jiným. Někdo kdo jí neodsoudí a pochopí stranu zla.

♦ Cesta:

Zlo
Ačkoliv se Crafty chová neutrálnĕ, a nĕkdy na její tváři lze zahlédnout dokonce nepatrný úsmĕv, nenechte se oklamat. V Craftyinĕ krvi koluje zlo, smrt, a temnota. A za tím posláním, se Crafty vydala na cestu. Na cestu zla.

♦ Povaha

Crafty Lightning …
To jméno samo o sobě přináší křeč v srdci, a bolest hlavy.
Málokdo zná Crafty osobně, vlci jí berou jako neexistující, a malá vlčátka si jí pamatují jako zlou vyhnankyni z pohádek.
Ale ona existuje, ona žije, ona dýchá.
Hned za Tebou.

To neznamená, že Crafty je myšlenkově za vámi. Věřte, tahle vlčice je chytřejší než si myslíte.
Mazanost, vychytralost, a inteligence.
Tři slova vystihující její osobu. Je mazanější než liška, je vychytralejší než vy, a inteligentnější než kdokoliv jiný. Na první pohled z ní srší nadřazenost, opovržení, a lhostejnost. Je jí jedno kdo jste, kdo jste byli, či budete. Pro ní, jste jen otravný vlk který jí líže paty. A tady jsme narazily na jednu z vlastností kterou Crafty nesnáší.
Vlézavost, vtíravost, podlézání.
Tři slova znamenající pouze opovržení z její strany. Pokaždé, když v jejím životě chtěla něco dokázat, prokázala se sama, a probojovala se. Ne, že její přání plnil někdo jiný. Proto je na sebe pyšná, ona sama si vybudovala svůj život. I když není idylický, ví, že dotáhnout svého cíle je vždycky cennější, než když vám někdo dá stříbrný tác před čumák. Nikdy nevěř nikomu jinému… Ty slova se Crafty zaryly hluboko do duše. Tolikrát byla zraněná, tolikrát jí někdo zradil. Sama sebe nezradí, a u samotné sebe neriskuje že jí nikdo znova podrazí. A to je pocit jistoty, který jí nikdo jiný nenahradí.
Je nedůvěřivá, nehodlá být známá u jiných vlků, a nechce ze svého života dělat reality show. Neexistuje snad žádný vlk na území planety Země, který by věděl jak se Crafty jmenuje doopravdy. Při prvním setkáním se představuje výhradně pod názvem “Lstivá”. Její přezdívka vám k tomu musí stačit, abyste si o ní udělali jasný názor. Není jako jiné vlčí duše že vás pozve s otevřenou náručí a hned vám vyklopí všechny informace o sobě. Crafty miluje být tajemná, držet si svojí tajemnost a být jen ta Symphonie Temnoty. Pohrávat si v tlapkách s temnotou, zlem a zvláštností. To je Crafty.
Z jejích očí jiskří tvrdá magie, jistota, a život. Na celém oku se jí táhnou veliké jizvy dosahující až do masa, od velké Alfy vyhnanců. Darkness.
Obdivující, ale Crafty je na to hrdá. Je hrdá na to, že má své jizvy, své vzpomínky které jí budou doprovázet až na celý život. Že není ta milá sněhobílá vlčice, ale že je hrůzostrašná zjizvená vyhnankyně. Že má důvod, proč žít.
Crafty se spojila do říše vyhnanců, do éry zločinců z pocitu. Z pocitu, že nechce s Alfou smečky trhat kopretinky na louce, ale že chce být na straně zla. Od narození byla odstrčena, považována za “černé ovce” rodiny, a to jí vyrylo své jizvy do duše.
To, že ona není ideální.
To, že ona nepatří do smečky.
To, že ona není milá.
To, že ona je zlá.
To, že se ráda rve.
To, že se oddává temnotě.
To, že je to vyhnankyně,
Svojí bývalou smečku opustila, nechala je lhostejně být. Spojila se tam, kam jí táhlo srdce. Zlo.
Její povaha je jednoduchá, ale v každém koutě je pestřejší a rozmanitější. Je jako paleta na barvy. Chvíli se s vámi baví s klidnou tváří, podruhé nerozumíte ani jednomu jejímu slovu protože se jí v tlamě hromadí sliny na vaše křehké maso, a po třetí si budete rozumět bez slov.
Když s vámi Crafty mluví, je to malé vítězství. Většinou každého ignoruje, bere ho jako dalšího z těch vlků co si myslí, že je vyhnanec hned sežere. Při rozhovoru s vámi netáhne přebytečné grimasy. Nepotřebuje na sebe upozornit je jako stín světla. Její povaha je jako kdybyste hráli na housle. Každý ton jiný každý rozhovor odlišný, každé slovo neuvěřitelné.
Crafty má na samici hlubší hlas než běžné vlčky. Když pozorujete její tlamu může se zdát že vydychuje ne čistý vzduch, poněvadž špinavý. V odstínech šedivo-černé. Miluje indície, tajemnosti, a proslovy které vám vyrazí dech. Teoreticky je to stěrka. Ano, ráda stírá pouhými slovy. Ale z jejího pohledu to nejsou “slova” z jejího pohledu jsou to tóny, každá hláska jiná, každé slovo je jako symphonie.
Po rozhovoru se vypaří, zmizí v lese nebo se nechá obklopit temnotou. Nechá vás přemýšlet, chce, abyste si mysleli že je legenda. Že to byl sen. Dokonaleji, noční můra.
Je chladná, drzá a neodbytelná, seká si za svým každým slovem. Je sice paličatá, ale rozhodně není idiot. I když by tohle neznamená, že nevidí žádný důvod aby si stála za svém. Crafty je velice tvrdohlavá, a nehodlá svůj názor změnit, ani kdyby šlo jen o mravence na větvičce. Ví, myslí, a věří že její myšlenky jsou dokonalé, že každé její slovo je pravdivé a spravedlivé.
Z toho důvodu nikdo neviděl Crafty při omluvě. Neomlouvá se. Nikdy. Ani kdyby šlo přes její mrtvolu. Nezná slova “Promiň”, “Je mi to líto“, “ Byla to moje chyba”. Své chyby neuznává, nemá přece důvod, že?
Myslete si o ní že je naivní, ale ona se bude chovat hůř. Miluje škodolibosti, miluje lítost druhých. S radostí vás nechá trpět, v těch okamžikách se její oči barví do tmavě černé, a šance že jí uvidíte s širokým úsměvem je veliká.
U cizích se nesměje. Nikdo jí neviděl se smíchem, nebo že by jí dokonce tekly slzy? To je další zvláštnost na Crafty, kterou neumí. Neumí brečet. Ať už radostí či smutkem, slzy jí netečou. Je chladnokrevná, a drsná vlčice. Nikdy jí nikdo nedal příležitost se to naučit, brečet. Z jejích očí je to pro ní moc…lidské.
Lže. Nevěřte jí. Ale vy musíte. Její slova vám do duše znějí tak nádherně že jí uvěříte vše. Dokonce kdyby vám řekla, že zítra letí na Mars. A toho Crafty využívá, miluje lži. Ale jedno pravidlo má. Přátelům nelže. Přátelům radši říká pravdu, riskuje i to, že jí upálíte než aby lhala. A toho si málokdo cení.
Boj…tohle slovo složené ze tří chabých písmenek pro Crafty znamená život.
Boj o potravu.
Boj o přežití.
Boj o život.
Pro Crafty neexistuje prohraný boj. Většinou je to ona, co po boji ještě dýchá, nezáleží na počtě jizev, záleží na rytmu bubnujícího srdce. Když se rve, rve se jako správný vyhnanec. Kouše, škrábe, rve, až se jí na jazyku rozplývá nádherná kovová chuť. Jenže ne její chuť krve, ale ta vaše.
Jestli prohraje při boji nikdy neodchází se svěšenou hlavou. Může být hrdá, na to, že přežila.
Někdo po boji neodejde, někdo zůstane ležet mrtvý. Ona odchází, s hrdým postojem.
“Jaký máš postoj k boji, takový máš postoj k tvému životu.”
Její postoj k životu je dominantní, cení si svého života. Jen s těží navazuje nové kontakty, bojí se, že jí znova zradíte. Raději si žije postranní život, s jistotou. Je samotářka, chrání jen sama sebe. Nepotřebuje jako ostatní vlky nějaký „ocásek“. A to je důvod proč je tam kde je. Protože její život nepřeplňovala starostmi o ten váš mizerný život. Její život je přece moc cenný na ten váš, že?
Jeden z mnoha důvodů proč Crafty nechce vlčata.
Slova „On je tak roztomilý vlčátko,” jí lezou krkem. Připomíná jí to dětství.
Kdy ona, nebyla roztomilé vlčátko. Kdy ona byla černá ovce rodiny. Jediné vlče na svĕtĕ, který jí chápe. Jediná která je vždy při Crafty. Asami, Iluze času.
Neporovnávejte jí s někým jiným, nesuďte ji když jí neznáte, a nemstěte se jí když jste neprošli stejnou cestou jako ona.
A nakonec…
Tři slova vystihující její vlčí duši.

HRDOST
NEOBLOMNOST
VÍRA

Tohle je Crafty Lightning.
Symfonie Temnoty.

♦ Minulost:

♦ Co se stalo před porodem Crafty ♦
Smečka Destiny. Krásná smečka naplněná dobrodružstvím, a rodinou. Alfou Feliou a Alfou Tageonem. Zamilovaní vlci, a dobří velitelé. A jejich potomci.
Sebejistý a cílevědomý Gariel.
Milá a velkorysá Terrena.
Tichá a chladná Tris.
A hrdý, oddaný Rellem.

Matku Feliu a otce Tageon pohltil pocit radosti.
Když se po dlouhé době dozvěděli že je čeká další.
Další život.
Další milující potomek.
Další malé vlče.
Nová éra Alfoství.
,,Tageone,” pošeptala velká vlčice k samcovi opodál. Vlk zastříhal ušima a galantně se zvedl. ,,Ano?” jeho hlas byl tlumený, i přesto že ve skalním úkrytu smečky Destiny byla dokonalá ozvěna. ,,Mám velkou novinku.” Její hlas jemně nadskočil. Tageon popotáhl a jeho ocas se lehce oprášil o chladnou zem. ,,Budeme mít dcerku,” vyhrkla ze sebe. Tageon strnul, nehýbal se. ,,Felio..to je..nád-nád-nádherné,” vykoktal ze sebe jen s těží přeradostný, po 5 nyní otec. Felia se hrdě uchechtla a položila tlapku na její zatím neviditelné bříško. Tageon přistoupil k bříšku a pohladil ho tlapkou. “Podívej se maličká, tatínek ti říká ahoj,” pronesla Felia s výrazem plné lásky…

♦ Oznáméní smečce ♦
,,Terreno, Tris, Relleme, a Gariele!” vyjmenovala pyšná matka za sebou všechna jména svých potomků. Gariel se potichu dopotácel s Tris, Terrena s Rellemem. ,,Ano?“ zeptali se ji mladý vlci. ,,Já, a Tageon vám chceme společně něco říct,” důrazně usoudila matka Felia a znova se podívala na své potomky. Silný černý vlk, s dvěma bílýma ponožkami a šedou špičkou ocasu, Gariel. Jeho temné oči se v deštivém dnu blýskaly, jako krystalová hladina vody. Byl ze všech sourozenců nejstarší, a nejcílevědomější. Jak je rčení, pýcha předchází pád. Toto si Gariel neuvědomoval. Chtěl svrhnout všechny jeho sourozence na nejnižší stupínek v hierarchii, a sám vystoupit. Na kolonku Alfa. Pro něj moto, rodina drží při sobě, neplatilo. On byl vlk. A každý vlk bojuje za sebe.
Další v zástupu byla Terrena. Milá, a velkorysá vlčice. Byla spravedlivá ke každému zvířeti v lese, a svoji rodinu milovala. Její lesklá, světle hnědá srst, obmotaná tmavším kouskem srsti na hřbetě byl velký důvod k chlubení. Ale Terrena toho nevyužívala. Kdykoliv jí někdo za její srst pochválil, jenom se uchechtla. Byla příliš velkorysá na to, aby se jí chlubila sama. Ale ani Terenně nakonec velké slitování ke každému tvorovi neprospělo. Život není procházka růžovou zahrádkou.
Další, a předposlední ze všech potomků byl Rellem. Rellemova šedivá srst, ostatníma vlky považována za černou, byla neobyčejně hustá. I Rellem byl inteligentní a jízlivý vlk. Hrdě vystupoval na každém rohu, a dominance byla odjakživa jeho pevným přítelem.
Nakonec je třeba představit nejmladší vlčici. Tris. Byla to hnědá vlčice, s tmavším břichem a tlapkami, ačkoliv se Terrenině nádherné srsti daleko nepodobala. A to byl důvod, proč Tris žárlila na Terrenu. Daleko nebyla tak překrásná jak Terrena. První slova, co ráno slyšela “Terrena je krásná, Terrena tohle, Terrena támhleto,” Tris si svojí žárlivost nechávala zamčenou za tlamou, vztek jí užíral srdce zevnitř jako nějaký parazit či tasemnice. Už to byla jen napodobenina stínu. Chladná, tichá Tris nikdy nebyla důvodem pro by se smečka Destiny měla Tris chlubit. Nikdo nikdy nepoznal, jak moc ten otravný brouk leze Tris do mozku. Nečekaně vytrhly Tris ostrá slova ze světa snění. ,,Tak už jim to řekni,” velký Alfa otec Tageon se usmál a trpký úsměv se mu znatelně mihl po tváři. Felia si odkašlala, její oči se zableskly do světlých odstínů.
“Budete mít sestřičku,”.

♦ Narození Crafty ♦
Temná obloha byla v pravidelném intervalu přerušována hromy a blesky. Nad územím smečky Destiny létala silná bouřka. Smečka se schovala do rodinného úkrytu, připravena tam strávit zimu. ,,Gariele? Připravils všechny zásoby?,” kontroloval ho nahlas otec. Gariel lehce poštvaný otcovou pochybností tiše zavrčel. ,,Jistěže otče,” při pohledu na Gariela bylo všem přinejmenším jasno, že s ním nejsou hrátky. Jen čekal, že se konečně může stát Alfou. Ale dokonce jeho plány měly sebemenší problém. Ta malá vlčka, co se má zanedlouho narodit…V zákonech smeky Destiny stojí, že nejmladší vlčice/vlk se stane Alfou. Protože má před sebou vice života oproti ostatním. Gariela, jakožto nejstaršího člena smečky to nezajímalo. Zakousnout přece bezmocné vlčátko není nejtěžší úkol, že? Všichni očekávali, že nové vlčátko bude milá vlčice. Kéž by znali budoucnost…
,,Garione, Terreno, Tris, Relle?,” Felia se křečovitě usmála na své potomky. Nechtěla, aby
věděli že teď bude následovat doba kdy malá vlčice má přijít na svět. Terrena se zašklebila na
Gariela a vystoupila v před. “Ano matko?,” její hlas byl jemný, ne nadarmo byla oblíbenkyní
smečky. Felia se s láskou podívala na její potomky, jeden jiný jak ten druhý. “Můžete prosím
na chvíli opustit tuto část skály? Běžte si hrát do jiné části, musím tady vyřešit něco s vaším
otcem,” hraně mrkla na jejího Alfa partnera. Tageon jen popotáhl zvědavě obočí. ,,Ale mami!
Je tam taková zima!,“ postěžovala si Tris. ,,Okamžitě!,“ špitla Felia, její dech byl přerývaný,
jako kdyby okamžitě měla přijít ta chvíle. Tris lehce protočila očima, byla příliš zabraná do
svého života. Tageon na ní zavrčel, jeho hrdelní vrčení se rozneslo skálou tak hlasitě, s
ozvukem hromu že by každý v tomhle okamžiku bral packy na ramena. Tris zděšeně couvla, Gariel se na ní nechápavě podíval s pobaveným výrazem ve tváři. ,,Jdeme, děcka,“ sykl Gariel a zmizel za zatáčkou ve skále. Ostatní ho chtě, nechtě, následovali. Gariel byl vůdce mezi sourozenci. Ale brzy nebude vůdcem. Brzy tu bude to otravný vlče. Je čas přemýšlet, jak se toho vlčete zbavit…
,,Děkuji Ti, Tageone,” Felia se děkovně usmála. ,,Cos mi chtěla říct?,” Tageonův hlas byl klidný, jen ve dně jeho hlasu byla slyšet špetka nervozity. “Myslím, že za chvilku bude tvá dceruška a naše malá Alfa na světě.”
Tageon zabořil svůj tmavý čumák do Feliinčiny srsti.
,,Spolu to zvládneme,” tiše se jeho slova nesly skálou.
“Spolu. Navždy spolu.”

♦ Rozhodnutí o životě ♦
,,Bože, ta je rozkošná!,“ zakvíkla radostně Terrena, nadšená že má novou sestřičku. ,,Rozkošná? Je hnusná!,” okomentoval malé vlče ležící u Felii na packách Gariel. ,,Sklapni Gariele,” sykla Tris a vmáčkla se mezi Terrenu a Gariela. ,,Proč není bílá?,” tahle otázka všem zabrala dech. Měla být bílá. Sněhově bílá. Každá Alfa smečky Destiny je bílá. I sněhobílá Felia nad tím dlouze přemýšlela. Zatřepala smutně hlavou nad malým vlčetem. Byla zklamaná. Velmi zklamaná, žal jí šel ze srdce. ,,Měla být bílá!,” zdůraznil Gariel přičemž si odkašlal. ,,Však já vím, já vím.” Felia se bezmocně podívala na malé vlče co spalo na jejích tlapkách. Byla to černá, temná vlčice. ,,Co na ní řekl vlčí šaman?,” pošeptala potichu Tris s nadějí že nevzbudí spící vlče. Vlčí šaman je starý vlk žijící na pokraji lesa. Každé novorozené vlče kontroluje, určí jeho element, schopnosti, a jméno. ,,Je to zdravá vlčice, zdravotní problémy nemá. Má element temnota, a blesky!,” Gariel se zakuckal. ,,Jak to že ona může mít tak skvělé elementy?!,” jeho hlas byl pronikavý a značně naštvaný. Felia jeho dotaz přehlídla, mluvila dál. ,,Má schopnost ovládání krve,” znova se ozval ten ohlušující hrom. Skála se zatřásla, Tris přišla k vlčeti.
,,Musíme jí zabít,” pošeptala Felii do ucha. Felia hlasitě zavrčela. ,,V žádném případě! Ať je to kdo je to, je to moje dcera a je to vaše sestra!,” naštvaně se podívala na Tris. ,,Když někoho zabije, není to moje chyba!,” sykla Tris Felie do ucha a odtáhla se mezi sourozence. Terrena se protáhla a dlouze se podívala vlčici do očí. ,,Nechte ji žít,” zdůraznila a bojovně za svůj názor se postavila k Felii. Tageon se vynořil ze stínu skály. Všichni poznali, že on pronese rozsudek. “Nechte ji žít, zabít jí můžeme kdykoliv. Dejte jí šanci,” všichni souhlasně kývli. ,,A jaké nese jméno?,” zeptal se zajímavě Rellem. Tageon si vystoupil na větší vyvýšeninu, vlče chytl za hřbetní kůži mezi tesáky a hrdě se postavil. Malé vlče lhostejně kníklo. Tageon vlče položil, jeho oční víčka se zavíraly. Po chvilce zvedl sebejistě hlavu a hustá srst kolem obličeje se mu zavlnila.
,,Crafty Lightning, Symphonie Temnoty!,” jeho rozhodnutí ozvučil hlasitý hrom. Gariel zklamaně svěsil hlavu, a zmizel ve stínu skály…

♦ Osudové přiznání ♦
Jemný vítr si pohrával s Feliinčininou srstí. Dominantní Tageon se posadil vedle Felii, ze skály zhlíželi na své potomky. Byl začátek jara, ptáci si rozpívaly své hlasivky, kytky předvádĕly své kvĕty, a motýlci létali z jednoho plodného stromu na druhý. Felia jako strážný andĕl shlížela dolů na její dĕti. Na rozléhlé pláni si hrálo 5 mladých vlků. Terrena a Rellem se pošťuchovali navzájem a smáli se. Ze sourozenců si tahle dvojka vycházela nejlépe, jemná harmonie je doprovázela na každém kroku. Tris stála opodál, bok po boku Garielovi. Ačkoliv Tris jako vlčice byla velmi plachá, a vždy jí táhlo srdce k tulákům, mĕla spojence. Gariel. Gariel jí pochopil, znal její žárlivost k Terrenĕ. Stejnĕ jako Gariel žárlil na Crafty. Oboum dvoum bylo jasné, že se musí probojovat, a pak je už nikdo nebude zanedbávat. A Crafty? Ta si stála v rohu pláni, a v packách si pohrávala s elementem temnoty. Zatím dokázala vytvořit jen malinký vánek složený z temnoty, ale už tehdy si připadala mocná. A to škodilo Garielovi. Mezitím co Crafty se dokázala chlubit Temnotou, Blesky a schopností Ovládání Krve, Gariel se chlubil ledatak svĕtlem a schopností imunitou proti elementům. Crafty mu odjakživa byla trem v oku, takovou bestií. Tageon se podíval Felie do očí, a v jejích očích spatřil zklamání. ,,Felio, co se dĕje?,” jeho tlumený hlas znĕl strašlivĕ, ale jeho hustá srst se podobala srsti roztomilého medvĕda. ,,Jsem smutná, a zklamaná zároveň. Jak ambiciózní.,” její hlas byl podráždĕný a tichý. ,,Felio, je to kvůli Crafty?,” Crafty…Jen to jméno a Felia s sebou trhla. Nenamáhala se odpovĕdĕt, jen lehce kývla. ,,Felio, nechci, aby ses kvůli ní trápila,” tiše zavrčel. Jeho oči se střetly s očima Felii. ,,Udĕlám tvému trápení konec. Zítra o půlnoci,” byl si jistý.
,,Tageone, to nemůžeš!,” vyštĕkla razantnĕ Felia. Tageon zavrčel. ,,Nikdo, ani Ty moje drahá, nebude pochybovat o tom, co vše já můžu a dokážu!,” Tageon dokončil svůj proslov, přičemž elegantnĕ seskočil k louce…

♦ Poslední hodiny bijí ♦
Tehdy byl ledový večer, i přesto, že už bylo jaro, čas od času létaly bouřky. A taková bouřka už jednou nad územím smečky Destiny létala. Když se Crafty narodila. Tageon zlovĕstnĕ zaryl drápy do půdy. Nikdo nebude ubližovat jeho Felie. Nikdo. Ani kdyby šlo jen o mladou vlčici. Tageon se rozhodl, že jeho úkol splní dva. Dva mladí vlci. Rellem a Gariel. ,,Relleme, Gariele?,“ zavolal své syny Tageon. Rellem a Gariel, ačkoliv se nemĕli v lásce, dokázali spolupracovat. Když byla nouze. ,,Ano otče?,” Garielův hlas znĕl opovržlivĕ, a lhostejnĕ jako kdyby tohle byla debata o berušce. ,,Až dnes večer Crafty opustí naši rodinnou skálu, a bude se potulovat sama v lesích…,“ Tageon si odkašlal a nasadil vážný výraz. ,,Budete jí sledovat, nenápadnĕ, a budete jí viset v patách!,“ Tageon tiše zavrčel, hustá srst se mu vlnila kolem očí. ,,Proč?,“ štĕkl mladý Rellem. Gariel na Rella zavrčel, nejradĕji by ho roztrhal. ,,Protože to nakázal otec, tupče!,“ sykl a jeho čelisti secvakly nedaleko Rellova čumáku. Tageon je gestem uklidnil. ,,Vaším úkolem je soustředit se pouze na misi, a spolupracovat jako tým. Až jí najdete, obklíčíte jí, a zabijete. Doufám, že si rozumíme.“
Pro Rellema to byla rána mezi oči. S Crafty si vycházeli dobře, dokonce v tĕch dobách kdy Crafty byla černá ovce rodiny. Rellem jen kývl, Gariel byl naopak blíže svému cíli. Když zabije Crafty…Je šance, že on se stane Alfou mnohem vyšší. Gariel se tĕšil, až ochutná sladké maso Crafty…
“Dĕlej Relleme, na co čekáš?!,” sykl na nĕj jeho sourozenec a tiše zavrčel. ,,Nevím jak Ty, ale až jí zabijeme, stanu se já Alfou! A pak bude vše v mých tlapkách, a vše bude moje! Budu král!,” Gariel si užíval topit se v krásných myšlenkách, mezitím co pro Rellema to byly nejhorší chvilky života. Nebál se jen o Crafty, ne, bál se samozřejmĕ také o sebe. ,,Stůj!,” pošeptal Gariel a skrčil se za vysoké kapradí. ,,Crafty už jde do lesa, musíme jít za ní,” připomnĕl si Tageona slova a sebejistĕ kývl na Rellema. Crafty se v silné bouřce loudala v lese, v temném lese. Pro Crafty to bylo nádherné. Její magie temnota stékávala s temnotou lesa, a její element blesk krásnĕ harmonoval s počasím. Byla doslova “opilá kouzly” a neuvĕřitelnĕ nabitá sílou a energií. Pravidelný tep srdce jí bubnoval v hrudníku, do mozku se jí vlévala chuť kovu a opálených stromů z bouřky. Čas od času prolétl kolem Crafty blesk, Rellem a Gariel mĕli co dĕlat aby je blesk nezabil. Teprve teď si oba uvĕdomili že zabít Crafty nebude tak snadné, jak se jim zprva zdálo…

♦ Mylný pokus ♦
Crafty spojená s bouřkou okolo sebe si sedla na vlhký mech v lese. Ofina nasáklá kapkami deštĕ jí volnĕ vlála kolem očí, a její znaky v noci překrásnĕ svítily. Konečnĕ mĕla svůj klid, ticho, temno…
,,Až řeknu útok, vyskočíme na ní, jasný?!,” Gariel byl nervózní, co když se vše nepodaří?
Bude z nich Tageon zklamaný? Rellem chápavĕ kývl, všechnu svojí sílu opřel do předních končetin, připraven na skok. ,,Ùtok!,“ zavelel Gariel. Pod Garielovýma tlapkama se rozmáchla půda, oba dva vyskočily před Crafty. Crafty zdĕšenĕ couvla a nechápavĕ se na nĕ podívala. ,,Ahoj sestřičko,“ Gariel se na ní škodolibĕ usmál, tesáky se mu zableskly v tlamĕ. ,,Co mi chcete?,“ Crafty lehce couvla, za ní se ráznĕ postavil Rellem. ,,Chceme si s Tebou hrát, nic víc,“ uklidnil jí Gariel a znova ten pokřivený úsmĕv. Crafty se začla bát, srdce jí divoce bušilo. Gariel na ní zavrčel. ,,Co si takhle zahrát jednu hru..,“ namítl a mrkl na Rella. Crafty si v tom okamžiku připadala slabá, vĕdĕla že nejde jen o hru. Že tohle je hra kde jde o život a o smrt. ,,Dobře, začínám já!,“ vyštĕkl Gariel a skočil po Crafty. Jeho drápy se zaryly do Craftiinčiny srsti a svalily jí k zemi. ,,Proč mi to dĕláš?!,“ zachraptĕla Crafty. ,,Protože tys mi zkazila život!,“ štĕkl Gariel, sliny se mu hromádily v tlamĕ. Crafty se nadechla a zadníma packama ho odkopla ze svého tĕla. ,,Nech mĕ na pokoji!,“ hlasitĕ na nĕj zavrčela, ale Gariel jí ignoroval. Teprve teď se Crafty začla bát. Jeho zorničky se zbarvovaly do červených odstínů. To spatřila u Gariela jen tehdy, kdy zabíjel srnu, či jinou potravu. A teď chce zabít jí. Blesky s ohlušnýma hromy kroužily nad lesem. ,,Relleme, pomoc mi!,” zachraptĕla prosebnĕ Crafty na Rella. Rellem jen zdĕšenĕ couvl o krok dozadu, ne, nemohl…Nevĕdĕl komu má pomáhat. Bratrovi nebo sestře? ,,Tak dĕlej ku*va, na co ještĕ čekáš?! Zabij jí!,” zakřičel Gariel na Rellema, ten ale jen mlčky stál a sledoval krev která se Crafty hromáždila v puse. Gariel znova, a znova zavrčel, jeho hrdelní vrčení se rozneslo lesem. ,,Teď nebo nikdy,” pošeptal k sobĕ Gariel a vyskočil. Crafty v tom okamžiku vystřelila packy dopředu, smĕrem na Gariela. A v tom okamžiku…Gariel spadl k zemi. Rellem nechal vše být a rozbĕhl se k Garielovi. ,,Ne! Bratře!,“ tlapkama bouchnul do Garielovýho hrudníka. Žádná reakce. Ten obvyklý tlukot srdce, ten tu nebyl. Bylo jen ticho. Smrtelné ticho.
Mech okolo Garielova tĕla se začínal nasakovat rubínovou barvou. Rellem se zdĕšenĕ otočil k Crafty, pohlédl jí hluboko do očí. ,,Cos to udĕlala?,” jeho hlas byl v šoku, nevĕdĕl…nebyl připravený, že se tohle stane. ,,Bála jsem se, a najednou…,” Crafty smutnĕ sklonila hlavu. Neumĕla brečet. Sklonĕní hlavy byl jasný znak toho, že je na stejné citové frekvenci jako Rellem. ,,Zastavila jsi mu krev, a malý blesk ho udeřil do srdce,” okomentoval Rellem Craftiino dílo. Crafty kývla. ,,A co máš semnou dĕlat?,” Crafty byla ponížená, a smutná. Tolik se jí odehrávalo v myšlenkách, její bratr jí chtĕl zabít, a ona ho zabila. Ona zabila člena své rodiny. Ona zabila svého bratra. ,,Mám Tĕ podle otcova rozkazu zabít, ale to nedokážu. Utíkej! Utíkej pryč a už se sem nikdy, nikdy nevracej!,” Rellova slova se Crafty hluboko zaryly do srdce. Byla vyhnána. Ale Rellem jí takhle zachránil život.
Crafty se naposledy obrátila k Rellemovi. ,,Dĕkuji Ti, bratře,” pošeptala vdĕčným hlasem a krapet se pousmála. Rellem kývl, a Crafty se obrátila. K útĕku…

♦ Mĕsíce samoty ♦
Mĕsíce samoty ubíhali pro Crafty rychlostí pomalého slimáka. Žila si sama, jen se toulala lesem. Začínala mít halucinace, mĕnila se v psychopata. Teoreticky, cvaklo jí. Byla tak obepnutá samotou, sucho mĕla v hrdle…Její srst se již neleskla, ofina byla rozcuchaná…Crafty klesla k bodu mrazu. Nevĕdĕla ke komu má jít, s kým má navázat kontakt. Kde má bydlet. Připadala si tak neuvĕřitelnĕ bezmocná…
Ale to jí pomohlo. Tahle, nejkrutĕjší část jejího života jí otevřela oči a darovala jí zcela jiný pohled na život. Kořist si lovila sama, vždy spoléhala sama na sebe. A to jen proto, že se nelíbila její matce. Že není jako ona, že je jiná. Odlišná. Vzácná. Originální. A zabila jejího bratra. Na ten okamžik kdy z jejích pacek vystřelila tak hustá magie, že nĕkoho dokázala zabít, nikdy nezapomene. Slibovala si, že jestli nĕkdy potká Rellema, bude mu do smrti vdĕčná. A co její sestry? Tris utekla, pustila se k tulákům. Nehodlala být ve smečče Destiny bez Gariela. A Terrena? Tý Tageon povolil úzdy, a našla si partnera. Spolu s jejím partnerem si našli smečku Euphorie. A Rellem? O nĕm Crafty neslyšela, ale přesto doufala, že se má dobře. Možná se dokonce stal Alfou smečky Destiny. Kdo ví? Crafty dlouze přemýšlela o své rodinĕ, o jejím životĕ. Toulala se dlouho lesem, jezerem, plání, horami, pouští… ale vždycky byla obklopena jen samotou, po nĕkolika mĕsících to leze na mozek. Nikdy nikoho nevidĕla, jen sebe a velký otazník v myšlenkách. Dlouho pobývala jen v poušti. Ve dne dusno, a vlk skoro nedokáže dýchat. V noci? Tak ledová zima že se vám zmrazují hlasivky. Zrovna s toulala dnem, tlapky se jí bořily v žhavém písku, a spocená ofina jí poprvé v životĕ snad vadila. A elementy temnota a blesky jí teď taky k ničemu nebyly. Neustále ta samá vidina…Krásné, rozléhající se jezero s třpytivou hladinou..Z myš­lenek Crafty vytrhl hlas. Malé kníknutí, v poušti náznak života. Crafty s sebou trhla, okamžitĕ reagovala. Bylo to znamení, že v její blízkosti je život. Crafty se okamžitĕ vydala podle pachu toho malého tvora. A tam, v písku, leželo malé vlčátko. Crafty byla zdĕšená. Šťouchla do nĕj čumákem, vlče se na ní podívalo. V očích se vlčeti zaleskly malinké slzy. Crafty si vedle nĕj sedla. ,,Ahoj maličká,” pošeptala k vlčeti. Malé vlče se na ní podívalo a lehce se překutálelo. ,,Ahoj, kdo jsi?,” sladkým hlasem se zeptala malá vlčice Crafty. Crafty se tiše usmála. ,,Crafty Lightning, Symphonie Temnoty. Jak se jmenuješ ty, malá?,” malé vlčátko se na ní zhluboka podívalo. Byla to hnĕdo-bílá malá vlčice, s hustou hnĕdou ofinkou, a magickým ocasem. Její přední packy byly obmotané bílou vázelínou, a její očka rudĕ svítily. ,,Jmenuji se Asami, Iluze času,” výraz na její tváři byl neskutečnĕ smutný, a tehdy Crafty poznala, že si našla nĕkoho, s kým stráví její život. ,,Nenecháš mĕ tu samotnou, že ne?,” malé Asami se zaleskly slzy v očích. Crafty, snad poprvé a naposledy v celé její budoucí vyhnanencké éře bude nĕkoho tolik milovat jako Asami. Crafty zavrtĕla hlavou. “To určitĕ ne, pojď sem,” usmála se, a malou Asami opatrnĕ chytla za krční kůži a vyhoupla jí do vzduchu. Malá Asami se usmála, kdo by řekl, že tyhle dvĕ budou mít k sobĕ tak blízko? ,,Co dĕlá tak malé vlče jako Ty v poušti?,” nadhodila Crafty otázku. Byla připravená poslechnout si celý příbĕh o Asami od začátku, až do konce. Už tehdy mĕla Crafty společnou jednu vĕc. Samotu v poušti. Kdo nezná ten pocit ať ho vyzkouší, a až pak usoudí. ,,Vyrůstala jsem v Severních zemích s rodiči a třemi sourozenci. Prožila jsem pomĕrnĕ nudné a příšernĕ obyčejné dĕtství, jak se pro vlče sluší a patří. První krůčky, první štĕk a tak dále, samé “krásné” chvilky. Byla jsem nejmladší z vrhu a také nejslabší, kdyby nebylo vlčího léčitele, zemřela bych. Pozdĕji jsem zjistila, že důvod mojí “předčasné smrti” byl můj vlastní element, který mi bral energii, aby se sám “uživil a sílil”. Proto mi léčitel zablokoval schopnosti do doby, než budu dostatečnĕ silná a vyspĕlá. Jediná známka mého elementu jsou plamínky na ocásku. Dále jsem rostla a rostla. Dny utíkaly, týdny a mĕsíce. Když mi bylo kolem šesti mĕsíců, údolí pohltila snĕhová bouře. Když bouře skončila, vzala s sebou spoustu vlčích životů – i mého otce a bratra. Nesla jsem to docela tĕžce, v té dobĕ jsem zabačala být hodnĕ uzavřĕná, odmítala jsem cizí společnost a žila jsem tak nĕjak mimo smečku. Pár mĕsíců potom na smečku zaútočili lovci, moje matka poroučila Arashi, mojí sestře, aby mĕ vzala do bezpečí. Dny utekly, mířily jsme do bájných Jižních zemí. Arashi nakonec zemřela únavou a hlady, protože jí nešlo o nic jiného než mĕ zachránit. Pokračovala jsem na cestĕ sama, při bouři jsem zabloudila do Kostela Svatých, kde jsem potkala mudrce a ten mi “otevřel cestu”. Sama nevím, jestli jsem tehdy usnula, nebo byl Kostel jen sen, ale probudila jsem se na poušti a po pár dnech hladu a bloudĕní jsi mĕ našla Ty,” dokončila svůj proslov malá Asami a zamrkala očima. Crafty byla fascinovaná. ,,Takže jsi nemnĕla hezký život,” pošeptala a krapet polkla. Dle Craftyinčiného názoru mĕlo každé vlče nádherný život. Kromĕ Crafty, samozřejmnĕ. Asami tehdy otevřela Crafty oči, to ona jí ukázala život. ,,A teď mi řekni svůj příbĕh,” navrhla ráznĕ Asami. Crafty přihmouřila oči a začla Asami vyprávĕt. Je důležité říct, že nikdo nezná celý příbĕh o Crafty kromĕ Asami. ,,Narodila jsem se jako malé vlčátko, v severní smečce Destiny. Mĕla jsem sourozence, čtyři dokonce. Dva samci, dvĕ samice. Jeden, a nejstarší samec se jmenoval Gariel. Byl velmi cílevĕdomý, a chtĕl být jen a jen Alfa. Druhý byl Rellem, byl to moc milý vlk, zachránil mi život,” při vzpomínce na Rellema si Crafty zhluboka odkašlala. ,,Další byla Tris. Chladná, tichá vlčice stála vždy po boku Garielovi. Další byla Terrena, velmi velkorysá a spravedlivá vlčice. Všichni očekávali že budu milá, snĕhobílá vlčice. K jejím zklamáním, jsem byla černá a temná. Felia, tak se jmenovala moje matka, byla velmi zklamaná. Otec nařídil Garielovi a Rellemovi ať mĕ za jedné noci roztrhají. Gariel na mĕ skočil, bojovali jsme spolu. Vyhrála jsem já,“ Crafty se trpce zadívala Asami do očí. „Zabila jsem svého vlastního bratra,“ pošeptala k Asami, Asami se na ní dívala s polootevřený­ma očima.

,,Rellem mnĕ mohl zabít, řekl mi jen ale ať uteču. Nemĕl srdce aby ukončil můj život. A tak jsem utíkala, utíkala jsem dlouho. Přes lesy, hory, potoky, a dokonce poušť. A pak, jsem narazila na Tebe,” poslední slova Crafty témĕř zašeptala. Asami usínala. Crafty položila Asami do písku, a lehla si vedle ní. ,,Dobrou noc,” pošeptala a zavřela oční víčka.

♦ Začátek nového ♦
“Crafty, vstávej!,” kníkla Asami a šťouchla čumákem do Crafty. Crafty se neohrabanĕ donutila vstát. ,,Co se dĕje?,” sykla trošku rozespale. ,,Pojď, musíme se vydat na cestu!,” štĕkla Asami. Crafty se lhostejnĕ přĕkutálela na stranu. Za ty mĕsíce byla doopravdy vyčerpaná. ,,Kam chceš jít?,” Crafty byla značnĕ zmatená. ,,Tam, kde můžeme být sami sebou,” Asami se zlovĕstnĕ uchechtla. ,,K vyhnancům,” pošeptala Asami. ,,K vyhnancům?,” Crafty si připadala jak v jiném filmu. Okamžitĕ si Crafty vybavila starou vzpomínku. Ta vzpomínka už byla oprášená, ale prach se dal kdykoliv setřít. To jak jí její rodina vyhnala. Daleko pryč. Vyhnala. Vyhnala. Vyhnala. Crafty odjakživa byla souzena k vyhnancům. Lze zapomenout na minulost, na pravdu, na vzpomínky…Ale své pravé JÁ Crafty nikdy nezapře. ,,Vyhnanci, jsou Ti kteří byli ze smečky vyhnáni. Nyní tam velí Darkness a Linger,” Asami se znova vychytračila. Chytrá hlava. ,,A..ehm…jak to vše víš?,” Crafty byla skoro u konce své velké propletiny. ,,Zdál se mi sen, a tam jsem je potkala. Jsem Iluze času, a mám poslání plnit své sny. Ať jsou dobré, či zlé,” vyjádřila se Asami a s jejíma tlapkama šlapala po horkém písku. “Myslíš to vážnĕ? Příjmou nás?,” v Craftyinčinĕ hlase byl náznak strachu. ,,Jistĕ že nás příjmou,” Asami si byla jistá. Crafty vĕdĕla, že tahle vlčka má sebejistotu v krvi. ,,Dobře, spoléhám se na Tebe. Kdeže je to území vyhnanců?,” Crafty se tĕšila, po témĕř roce možná naleze nový domov. ,,Ve snu byl na pravé stranĕ,” Asaminy tlapky se rozbĕhly doprava. ,,Počkej!,” Crafty se uchechtla, bĕhem chvilky bĕžela po stejné stranĕ jako Asami. Spolu utíkaly po poušti, s jedním cílem. Nový domov, na zlé stranĕ. Ale pro nĕ na té správné stranĕ. Po nĕkolika dnech konečnĕ narazily na to, na co chtĕli. Na jejich přání.
Na nový život.
Na nový začátek.
Na novou éru.
Na éru vyhnanců.
Na poslání zla.
Asami s jejíma malinkýma tlapkama prudce zabrzdila, Crafty se na ní škodolibĕ usmála. Stály tam, tvář v tváři jejímu domovu. ,,Půjdeš teda?,“ Asamin hlas byl napnutý, a lehce obávaný. „Kam jdeš Ty, jdu já taky,“ usmála se Crafty a vykročila s tlapkou dopředu. „Kam jdeš Ty, jdu já taky,“ zopakovala za ní Asami a zářivĕ se na ní usmála. A tady vše začalo, a nikdy neskončí. Tohle byl příbĕh jedné tajuplné vlčice, a její malé kamarádky.
Na cestu vyrazila jedna, došly dvĕ…

 ♦ Zajímavosti a jinné vĕci:

  • Je důležité podotknout, že na pravé oko je témĕř slepá. Táhnou se jí přes oko 3 velké jizvy zasahující až do masa, způsobené vlčicí Darkness Nepředvídatelnou. Matnĕ vidí odstíny černo-šedivé.

  • Na krku nosí řetízek který je propojen s elementem blesk. Dostala ho od vlčího šamana, při dnu jejího narození. Nikdo ho nesundala, když ho sundá, může zemřít.

  • zvláštností je, že dokáže brečet. Nikdy nespouštĕla proudy slz, nezná ten pocit když má nĕkdo vlhké oči.

  • Při prvním setkání s Crafty vámi může projet lehký elektrický proud..

♦ Vzhled:

Robustní, stabilní vlčice. Její srst je leskle černá, přecházející do tmavĕ černé. Na tlamĕ jí “jiskří” dva žluté pruhy, které na jejím tĕle najdete nĕkolikrát. Zezačátku je naleznete jak se vlní kolem předních tlapek, a ozařují Craftyinčino tĕlo. V stejném odstínu žluté, se Crafty vlní dokonce hustá ofina kolem očí, s touto ofinou se snaží zakrýt její pravé oko. Přes pravé oko se jí totiž táhnou tři velké jizvy zasahující až do masa. Crafty nikdy nezapomene na ten zvuk, – při souboji s Darkness – jak se její drápy táhly o Craftyinčinu lebku. Nikdo nezná důvod souboje mezi Crafty a Darkness, ony dvĕ si ho uchovaly sami pro sebe. Na uchu má tři naušnice z kovu. Dvĕ stříbřité jednu čirĕ zlatou. Podle Craftyinčiny srsti lehce poznat s jakými elementy si tato vlčice pohrává.
Žlutá jako blesk,
Černá jako temnota.
Ačkoliv může vypadat velice výraznĕ, v temnotĕ tuhle vlčici neuvidíte. S černou splyne, a znaky v temnotĕ “nejiskří”, z toho důvodu je témĕř neviditelná. Sice jsou její oči jasnĕ žluté, za panenkami jsou nic. Čistĕ modré. Z jejích očí nelze nĕco vyčíst, má svá tajemství dobře uchovaná. Crafty je vždy opojena s temnotou a blesky, a její magii nezapře. Ani vzhledem, jak vnĕjším tak zvenčím…

 

Každý nĕkdy končí svojí cestu,
Svůj příbĕh,
Svojí poslední kapitolu,
Své poslední zážitky.
Ráda bych podotkla, že i pro Sushi vše končí.
Je již stará pro to, aby žila s takovou radostí jako dříve, a proto bych ráda skončila cestu téhle potrhlé, zelené vlčice. Bylo by z mého pohledu škoda, Sushi doslova zabít, a lhostejnĕ nechat. Krapet jsem nad tím přemýšlela. Nechám Sushi žít, nechám ji jít svojí cestou. Kdybych ovšem nĕkdy chtĕla, či mĕla nutkání…Je kdykoliv možno její vlčí duši „vzkřísit“. Tady, kde jedna cesta končí, rodí se nová.
Proto bych ráda uvítala novou vlčici, nový život, nové poslání a novou éru. Vlčici Crafty Lightning, Symphonie Temnoty.

 

Mazlíček:

drunken black cat on ice by cypherx

♦ Jméno:

Inncärnatiö

♦ Druh:

Kocour

♦ Vĕk:

6 let

♦ Pohlaví:

Samec

♦ Povaha:

Inncärnatiö…
Tento zlý kocourek všem ihned zapadne do oka. Jeho si zapamatuje každý, každý jeho rozhovor s vámi bude jiný, a zajímavĕjší. Nezná přetvářky, ihned mluví bez rozmýšlení. Rád uráží, a obmotává vás jeho jízlivými poznámkami. Ironie, jízlivost a dominance. Tyhle slova mu nejsou cizí, ba naopak, jsou mu velice blízká. Inncärnatiö miluje používání tajemnosti, a lichotek. Musíte si ovšem dát pozor, vĕtšinou se za každým jeho “milým” slovem skrývá jen utajený posmĕšek. Kdejaký vlk se tohoto koucourka dokonce bojí, jeho napůl roztrhlý kožíšek na ocase nepůsobí dvakrát příjemnĕ. Pro nĕj, je to že kocour vyvolá respekt u vlka velmi zábavné. Je to vĕrný společník Crafty, Crafty se nebojí s ním promluvit, či dokonce se s ním “pomazlit”. Pro ní je Inncärnatiö, jediným kdo s ní chodí na každou cestu. Jediný, který žije jejíma stopami.

♦ Zajímavosti:

  • Celou srst má tmavĕ modrou (často považováná za černou) jen na ocase mu chybí kousíček srsti. Inncärnatiö neboli Inn tvrdí, že jeho tajemství o vzniku této poškozené srsti si navždy nechá pro sebe.

  • Pouze Crafty ví, že Inncarnatiiového tĕlo ovládá černá duše démona. Démon, se do téhle pošetilé kočky převtĕlil když byl Inncärnatiö ještĕ malé, nevinné koťátko.

  • Je nepřekvapivé, že Inn miluje tajemnost a temnotu. Plíží se jako správná kočka, a vždy se objeví v té (pro vás) nejménĕ vhodné chvíli. Má pocit pro čas.

 

O sobĕ:

♦ Osobní informace ♦

Páni, vy jste myší dorolovali až na konec mého profilu? Obdivující, že jste v polovinĕ mého jména již neusli, ale budiž. =D
Jsem dívčího pohlaví, vĕkovĕ náctiletá dívka, a svůj veškerý „školní“ život ukládám do jednoho 8letého gymnázia. Pošetilé, že? :) Svůj gympl mám neutrálnĕ ráda, vše jen kvůli tomu, že je tam skupinka lidí s kterýma jsou přestávky, a hodiny naprosto úžasné. A ani špatný učitel je nepřekoná. ^^ Bydlím na vesnici, a kdo tvrdí, že na vesnici bydlí jen ubozí. Ne, není to tak z mého pohledu. Bydlela jsem jak ve mĕstĕ, tak teď na vesnici. A vesnice je podle mĕ, mnohem lepší. Hell Yeah, můžu tu mít vlastního psa, pole kde s ním házím agility, kopce na kterých chodíme v zimĕ sáňkovat, a ráno mĕ místo houkání sanitky z mĕsta probudí jemné cvrlikání ptáčků. I přesto, že bydlím ve vesnici, která má jen 80 obyvatel…V Praze jsem za 40minut autem, a do jakéhokoliv jiného mĕsta nemám také daleko. Ani vesnice nemusí ležet v zapadákovĕ. :)

♦ Zájmy ♦

Zájmy…Ten pojem je pro mĕ široce rozvinutý. Již 7 let hraji na klavír, doma mám své křídlo a chodím na umĕleckou školu, hudební obor. Je pravda, že klavír hraji z mnoha důvodů. Ať už jen pro sebe ze zábavy, pro publikum, pro mojí milou učitelku z hudebky, nebo z důvodu, že bohužel neumím zpívat, a ráda bych docílila alespoň klavírem k „vyrábĕní“ hudby. Mím koníčkem je také jezdit na koních. Již od malinka (ve 3let poprvé jsem sedĕla na koni) jezdím na koni. Jezdila jsem oba styly, jak anglii tak western. Anglii jsem trénovala přibližnĕ 2 roky, western jezdím odmalička. Mĕ osobnĕ tedy vice vyhovuje western styl. Tryskovat s rozevlátýma vlasama po louce, je podle mĕ lepší než neustále v anglii klusat do kruhu a na longi v tĕsném “saku”. =) Ale to je jen vĕc názoru. Je podivuhodné, že já ve svém vĕku – vĕtšina v mém vĕku jen sedí u nintenda – s takovou oblibou čtu. Neexistuje pro mĕ vĕtší trest, než sebrání knih. Dále ráda kreslím, ať už ručnĕ, či na počítači v Gimpu nebo v PTS. :)

♦ Knížky ♦

Jak jsem se již v předešlém odstavci zmiňovala, miluju knížky. Především čtu Romány, Fantasy apod.
Moje naprosto nejoblíbenĕjší knížka v celém vesmiru, (Kterou jsem přečetla stokrát, a pokaždé s nadchnutím) Knížka se jmenuje “Hex Hall”. Je to typická triologie, (Tři části, neboli díly ) Autorka této knihy nese jméno Rachel Hawkinsová. Úžasná spisovatelka.
Další knížka, neboli spíše..letopisy, je knížka s názvem “Letopisy Narnie”, napsaná od C.S. Lewis. Film ke knížce je sice krásný, ale knížka a příbĕh sám o sobĕ je nadzemsky neskutečný. Kdyby nĕkoho zajímal můj názor..Je pravda, že díl “lev, čarodejnice a skřín” je podle mĕ..nejlepší. :D Ráda bych se tu zmínila dokonce o “Deník malého Poseroutky” napsané od Jeff Kinney. Ukřižte mĕ, ale Gregoryho deníky, s jednotlivými historkami mĕ vždycky dokážou rozesmát. A rozesmát čtenáře dokážou jen ty nejlepší knížky.

♦ Filmy ♦

U této kolonky se nejspíš dám pořádnĕ do řeči. Filmy. Filmy. Filmy. Miluju filmy. Prostĕ je…miluju ♥ :D Filmy jsou rozmanité, zajímavé, a nĕkdy neskutečnĕ dojemné.
Tak na prvním místĕ pro mĕ je určitĕ..Titanic. Vím, neskutečný slaďák, ale ten film je tak..smutný. =/ Ale přitom..nádherný ^^“ Další, a neočekávanĕ – Alenka v říši divů =DD Mohla bych tu uvést i film „Letopisy Narnie“, dále jsem „nový“ fanoušek pohádky „Lví král“, u mĕ na notebooku najdete i díly RIO, prostĕ..Blue ary forever ♥ :D Líbí se mi také film „Hledá se Nemo“, nebo dokonce film „Já, padouch“. :D Když už jsme u tĕch filmů..“Záložní plán“ kde hraje Jennifer Lopez, doporučuji zkouknout! :) Je to tak napůl komedie, tak napůl „romantické“. ^^ A samozřejmnĕ­..takovej fanoušek Johnnyho Deppa jako já, musí upozornit i na „Karlík a továrna na čokoládu“ :) A jeden z filmů který mĕ naprosto dojal..“Hvĕzdy nám nepřály“ ráda bych ho vidĕla i na kinovém plátnĕ. :))

♦ Seriály ♦

Jaké seriály nejvíce sleduji? Zezačátku by bylo dobré podotknout na Simpsny. Vím, dĕsnĕ originální, ale kdo téhle žluté rodince dokáže odolat? :3 Moje nejoblíbenĕjší postava? Řekla bych že..Líza. :D Ale to vĕc názoru. ^^ A dále, naprosto žeru seriál “How I met Your Mother (Jak jsem poznal vaší matku)” prostĕ..Ted je tak nynyy ♥ :D

♦ Hudba ♦

Myslím, že tady se nepotřebuji ani rozepsat. Vĕta “Jsem naprostý úchyl do skupiny Imagine Dragons” by vám mohla stačit, že? :DD Mno dobře, mám ráda dokonce skupinu Bastille (ukáže na Darkness :D), a nĕjaké písničky od kapely Arctic Monkeys, třeba “Arabella” nebo “Do I Wanna know?” je vážnĕ krásná. Další v seznamu stojí černá na bílém, Lana del Rey. Nejradši od ní? Born to Die, Summertime sadness, Young and Beautiful či Gods & Monsters. :) Poslední dobu jsem ujetá na “Vance Joy, “Riptide” “ je to dokonalá skladba, a budí mĕ každé ráno jako budík. :D

Myslím, že tohle by vám o mnĕ, mohlo stačit. Nejsem až tak příliš zajímavá osoba v reálu, abych se tady musela vypisovat. :) Pokud máte nĕjaký dotaz, nebo máte stejnou zálibu jako já (Ať už jde o filmy, knížku či seriály..) Můžete se mnĕ kdykoliv zeptat. Jsem skoro pořád na chatu, a ne, nekoušu. ^-^

 

Kontakty:

Howrse: Majaaspol
Mail: Sandra.sulejovice@seznam.cz
Skype: Sushijapan2

Co si myslíte o Crafty?

Polichotím ti :)

Hned po Lingovi jsi mi padla do oka ty. Mladá vlčice s krásně černou barvou a s vyřazujícími žlutými vlasy, které jdou vidět, i když jsem slepý :) Tvá postava je nejen pekelně zlá, ale i silná. Ovládnutí blesků bývá někdy hodně složité, ale pro tebe to bude hračka :) Aby taky ne, bohyně blesků se jménem Crafty je tu v plné kráse :P Jen tak dále, znič a dobij svět tak, jak jsi už chtěla dávno :)
Tleskám ti, jen tak dále :3

- Svůdník -

Re: Polichotím ti :)

Děkuji, neznámá osobo. :) Ráda bych se dozvěděla kdo jsi, ehm..:D Jo, zníčení světu je krásná zábava, jestli máš zájem, Crafty teď spí v jeskyni, tak ji pozdrav a můžeme si oba zahrát zajimavou hru. :3 :D Craftína. :)

Huh.

No, viem, že v poslednom čase sme sa veľmi nestretli, ale aj tak som sa nakoniec rozhodla napísať Ti. Nebude to nič dlhé, neviem veľmi dobre vyjadrovať emócie, ale podstatu tohto príspevku snáď pochopíš. ;D
Crafty Lightning. Huh. Ak mám byť úprimná, si ozaj skvelá kamarátka. A som veľmi rada, že sme sa stretli, aj keď len na Smečke. Možno to jedného dňa bude aj v realite. ;)
Chtiac-nechtiac obdivujem Tvoj postoj k životu. Aj keď Crafty má patriť na temnejšiu z dvoch strán a aj sa jej to darí, Tvoja osoba celkovo zo seba vyžaruje niečo optimistické, veselé a živé, vďaka čomu sa neustále usmievam, keď si s Tebou píšem. Pôsobíš na mňa ako niekto, komu je jedno, čo si o jeho konaní a správaní myslia ostatní, ako niekto, kto žije podľa seba a svojich pravidiel a nerád sa podriaďuje iným. Kto skrátka žije naplno a slobodne. =)
Aj na chate na mňa prenášaš Tvoj optimizmus, najmä keď som Ti prezradila to niečo. =D Vždy, keď si na to spomeniem, musím sa smiať. ='D Bolo to neskutočne milé. =D
Dúfam, že tu pobudneš ešte dlho. Aj keď ako temný, osamelý Vyhnanec so schopnosťou podriadiť si tmu. ;)
PostScriptum: Ešte mi dlhuješ tú hru na starom webe, I remember. =D A neviem sa jej dočkať. =3 Možno by stálo za to mrknúť sa, hm? Niekto Ti tam nechal odkaz. =D

Přidat nový příspěvek

Kontakty:

 

Howrse: Majaaspol

Mail: Sandra.sulejovice@seznam.cz

Skype: Sushijapan2