Arran Arcturus

- profilový obrázek od Daríma

Jméno:

Arran Arcturus

Druhé jméno:

Potomek krve a masa

Hodnost:

Sigma

Pohlaví:

Samec. Nicméně je mu docela jedno, v jakém rodě o něm ostatní mluví nebo přemýšlejí.

Věk:

5 let

Schopnosti:

Oheň
Zatím dokáže tvořit maličké plamínky, které vlkovi sežehnou sotva pár chlupů.
Ovládání krve
Soustředí se především na praskání cév. Zatím však dokáže roztrhnout jen menší vlásečnice.

Rodina:

Otec Riaver, matka Reina, sourozenci Att (narodila se mrtvá), Arel (zemřel den po narození), Arior (zemřel během první zimy po narození).

Partnerství:

-

Charakter:

Vyhnanec

Cesta:

Neutrál, i když se může zdát, že se přiklání ke zlu.

Povaha:

Arran je především nevyzpytatelný. Nikdy nevíte, co od něj můžete čekat, nedává nic najevo ani výrazem tváře, ani polohou uší či ocasu. Vlci v jeho společnosti tak můžou jen hádat, co se mu honí v hlavě a jaké má přesně úmysly. Stejně však do společnosti příliš nechodí, od přírody je samotář a raději se zdržuje někde ve skalách nebo v objetí oblohy. Ano, Arran má křídla a velice rád je používá. Dodávají mu svobodu, která je v žebříčku jeho hodnot na nejvyšším místě.
Navzdory jeho spojení s ohněm se nedá říct, že by byl agresivní. Spíše naopak. I hodně pobouřený reaguje s až ledovým klidem, skoro jako by neměl žádné emoce. Což je možná i pravda. Arran po jedné události už nikdy k nikomu nedokázal tak docela přirůst, všechny své „přátele“ si u sebe držel jen proto, že by mu mohli být nějak užiteční, ne snad proto, že by je měl nějak rád. A o lásce se vůbec mluvit nedá, jednak proto, že je mu takto silný ciz příliš cizí, jednak proto, že jeho vkus je v hodně smečkách odsuzován… Ano, Arrana přitahují vlci, nikoliv vlčice.
Jeho největší slabinou je pravděpodobně jeho arogance, vždy si myslí, že je ten nejlepší a nejchytřejší široko daleko, což taky někdy dokáže dávat opravdu hodně najevo. Pýcha však předchází pád a tato vlastnost Arrana nejednou dostala do pěkně nepříjemné situace. Zkrátka je až příliš upřímný a diplomacie je pro něj jen hloupé slovo.
Docela rád provokuje. Jakožto vyhnanec má zálibu v potulování se na území smečky, bez ohledu na to, že může snadno přijít k úhoně, vzhledem k počtu vlků s vyšší hodností než on.
Při bojích je rozvážný, důmyslně kombinuje element, schopnost a hrubou sílu. Žádný jeho výpad není bezhlavý, pokud se tak jeví, pravděpodobně je to součást nějaké lsti. Fyzické střety také nejsou jedinými chvílemi, kdy je Arran pěkně lstivý a slizký jako had. Umí být neuvěřitelně přesvědčivý, když si myslí, že by mohl nějakého vlka nějak využít, popřípadě zneužít ve svůj prospěch.
Je velice svéhlavý a tvrdohlavý k tomu, když si něco umane, prostě od svých cílů a ambicí neustoupí, ani kdyby ho to mělo stát život.
Má trochu problém s autoritami, nikdy nebyl moc schopný respektovat vyšší hodnosti, dokonce ani vůdce. Možná to souvisí s jeho arogancí a touhou po moci, vždy měl pocit, že by byl mnohem schopnější Alfa než ta stávající.
S elementem ohně má přirozeně odpor k vodě, nesnáší déšť, zimu i sníh. Nejraději má léto, obzvláště odobí, kdy slunce pálí natolik, že by bylo téměř schopné zemi pod sebou dočista zpopelnit.

Minulost:

Arranova minulost začala úplně obyčejně. Narodil se spolu se svými sourozenci, vyrůstal jako mladé, veselé a společenské vlče. Byl jedním z těch, kteří ostatním vlkům hned zvednou náladu svou neuvěřitelnou radostí k životu. Pořád se smál, dělal vtípky, předváděl se a pak znemožňoval, provokoval ostatní mláďata. Ani když mu zemřel bratr, neotřáslo to s ním tak, jak by snad s některými mohlo.
Jak rostl, stával se z něj vlk k pohledání. Silný, milý, vždy nápomocen, k ostatním galantní. Neměl potřebu se prát, konflikty řešil více rozumem než svaly. Při společných lovech měl často největší podíl na skolení kořisti. Když lovil on, téměř nikdy se nestalo, že by jeho smečka hladověla.
Paradoxně však právě hlad zavinil onu přelomovou změnu v Arranově životě.
Na území, kde žil, bývaly vždycky tuhé zimy. Často velice dlouhé, bylo nemálo vlků, u nichž byly ony zimy poslední, co kdy zažili. V tyto doby bylo velice těžké nasytit hladové krky, jelikož lovná zvěř sama umírala hladem a když už se někomu podařilo nějakou najít, měla na sobě jen málo masa.
Jednu takovou zimu se Arran spolu s dalším vlkem vydal stopovat snad poslední stádo v jejich teritoriu. Byla to velice náročná cesta a vlastně nebylo velké překvapení, když Arranův společník zemřel vyčerpáním a zimou. Arran, který jeho tělo nechtěl jen tak nechat mrtvé ve sněhu, se rozhodl, že ho obřadně spálí svým elementem.
Mrtví vlci se zapalují podstatně lépe než živí vlci, takže to i přes své nízké ovládání schopnosti zvládl. Ale jak vlkovo tělo pomalu hořelo, donesla se k Arranovi vůně pečeného masa. V období takového hladu příliš krutá vůně, než aby jí dokázal odolat. S přihlédnutím ke svému kručení v břiše se i přes všechen rozum a cit rozhodl vlka ochutnat.
Jakmile však poprvé pozřel maso svého vlastní druhu, stalo se s ním něco, co se jen těžko popisuje. Celé jeho já se od základů změnilo, zkazilo. Jako by jeho duše zčernala, shnila ve chvíli, kdy na svém společníkovi provedl ten hrozný čin. Od té doby už necítil, neměl žádné morální zásady, nebyl už nikdy jako předtím. Stalo se z něj monstrum, jehož hlad těžko ukojovalo cokoliv jiného než vlčí krev.
Na svou smečku si sotva vzpomněl, stejně byla již pravděpodobně z největší části mrtvá. Vydal se kamsi do neznáma, putoval světem a kráčel doslova přes mrtvoly, až doputoval sem, na toto území. Ani sem však nejspíš nepřinese nic jiného než bolest a krvavé tesáky.

Zajímavosti a jiné věci:

Nesnáší vlky, co se snaží být přehnaně hlubocí. Vyloženě ho provokuje, když někdo z tlamy sype nic neříkající filozofii.
Navzdory tomu si libuje v poezii, především v italské a latinské.
Vždycky, když spatří nějaké vlče, má tendenci se mu pokusit zničit život. Ať už jakýmkoliv způsobem.
Žádné maso mu nechutná tolik jako vlčí. Je tedy kanibal.

Vzhed:

Arranovy oči nesou jantarovou až zlatou barvu. Jeho spodek nabývá odstínů béžové, vršek je něčím mezi tmavě hnědou a šedou. Po celém hřbetě i hlavě se mu táhne jakási zelená hříva, která na konci přechází až do modré. Takové barvy nesou i jeho křídla.

O sobě:

Ještě nikdy jsem nehrál za vlka, s RPG mám nicméně bohaté zkušenosti a konkrétně tyto stránky sleduji již dlouho. Také mám bohaté zkušenosti s kažením mládeže a nálady, ale o tom zase jindy.