Airin Blödhgarm

Jméno:

Airin Blödhgarm

Druhé jméno:

Vlk poslední bouře

Hodnost:

Gamma

Měsíční paprsky:

855

Pohlaví:

Samec

Věk:

5 let

Schopnosti:

Blesky
Země
Neviditelnost
Vytváření teleportů

Blesk je silný element. Dokáži běhat docela rychle, jelikož blesk je docela rychlý, ovšem tato schopnost moc nepřevyšuje schopnposti normálního vlka. Dokážu udělat bleskovou kouli a být na dotek trochu horký. Mohu vyvolat blesk nebo bouřku. Blesk mi přidává na rychlosti. Není problém někoho trochu zelektrizovat.

Země - Tato magie mi umožňuje neobyčejný soucit a spojení s přírodou. Když jsem hodně soustředěný, někdy ucítím bolest nějaké rostliny, nejčastěji velké, protože u menších to je trochu těžší.
Když se rozčílím, schopnosti jsou silnější, třeba že ze země vyrostou kořeny a dokážu jimi omotat cíl, většinou útočníka. A nebo také vytvořit jakýsi „štít z průhledného listu“. To se zase předemnou objeví obrovský list a dokáže udržet případné střely a útoky.
Dokážu také nechat vyrůst menší rostliny, ale neovládnu to, jaká zrovna vyroste.
Bohužel má magie není příliš účinná proti útočníkovi se stejnou magií.

Rodina:

Matka: Lea
Otec: Neznámý
Sourozenci: Neznámí – jediný známý je bratr Goric

Partnerství:

Janet Fidertanz Kiss

Cesta:

Dobro (světlo)

Povaha:

Jsem přátelský vlk, ale díky dlouhé samotě nejsem zvyklý na společnost. Lidé si na mě zasedli, takže jsem hodně opatrný. Jako každý vlk, samec, hrdě bráním svou čest, jsem vyrovnaný, odolný… Ale jsem i nešikovný. Když mě lidé lovili: šlápnu na větvičku, ona zapraská a strhne se „lov na okřídleného“. Když se skrývám: vlezu do díry jezevce. Když lovím: stoupnu si na špatnou stranu a vítr zvířeti prozradí, kde jsem. Prostě nešika. Někdy se to zdá trochu roztomilé, ale brzy příjdete na to, že má schopnost docela dost leze na nervy. Po objevení magie jsem se začal zajímat jenom o ni. (pokud jste slyšeli v lese výbuch, určitě jsem to byl já s nezdařeným pokusem) Mám ve zvyku se vyjadřovat více tajemně, říkat vše tak, aby si posuchač něco musel domyslet. Bohužel to někdy nejde. Mám překvapivý smysl pro humor. Když mě někdo urazí, nejsem uražený. Pouzel lituji toho, kdo mi to řekl. Většinou se na mě totiž většina vlků zlobí neoprávněně a já si říkám, jestli to má cenu, vlastně na mě všechno schazovat. Ovšem, najdou se i tací, kteří mi jsou velmi simpatičtí, ale těch jsem v mém smutném a osamělém životě moc nepotkal… Ale vůči zradě někoho blízkého jsem velmi choulostivý vlk, protože jsem si tohoho hodně prožil, mnoho blízkých zemřelo nebo zradilo prostě proto, že jsem nebyl oblíbený u lidí. Opravdu slušná rodinka, že…?
No, jo, no. Někdy mu prostě uvízne knedlík v krku a dlouho přemýtá nad tím, co by měl říct, někdy se nevyjedřuje uplně šikovně, je často v rozpacích, ale když jde o jeho rodinu, kamarády a blízké, nebo o něco, na čem mu hodně záleží, stane se z něho jakýsi diskutér, který pořád něco ostře kritizuje a nakonec si dobude svého. Pak se zase vrátím do svého normálního rozpoložení lehkého pesymizmu a začnu se tvářit, jako že se nic nestalo.
Sám o sobě si myslí mnoho, ale nikdy to není nic skvělého a tak to častu podkopává jeho sebedůvěru, ovšem to dokáže mistrovsky zakrýt a někdy i malý pokles sebevědomí zakrýt a urovnat, nedělá mu to velké problémy.
Není to zrovna autoritativní vlk, ale když už na to příjde, dělá neuvěřitelné věci, které trochu vzbudí ty v okolí a začnou se o něj – alespoň trochu – zajímat.
Nemá rád nebezpečí, protože v nebezpečí byl téměř půlku svého života, ale když už se do nějakého zamotá, tak ať. Dokáže si s tím poradit, nikdy nebyl jeden z těch hloupých vlků a nikdy nebude.
Miluje jaro, zpěv ptáků a nové květiny, ačkoli se mi nelíbí období, kdy sníh roztaje a všude jsou jen cákanice bláta a sněhu.
Ale díky jeho zbarvení si zvykl mít rád i zimu, bílé, třepytivé vločky a ticho.

Minulost:

Jelikož jsem byl dříve mladý, chodil jsem lovit k lidem. A postihl mě temný stín krutosti lídí. Snažili se mě chytnout a já nechápal, proč to dělají. Pořádaly se na mě hony, házeli po mě kopími a snažili se mě zabít. Prožil jsem bolestivé mládí. Matka pro mě zemřela. Když mě chytili. Skočila lidem do smrtonosné pasti, která byla určena pro mne. Od té chvíle žiji zaslepený smutkem a žalem, truchlím. Hledám cokoli, co by smutek mohlo zahnet, ale nenacházím. A často žiji v pomstě lidem. Ale to se změnilo, když jsem utíkal. Pryč od lidí. Byla tam mladá dívka. Darovala mi přikrývku, vlastně svou halenku. Byl jsem jí za to vděčný. Od té doby jsem se snažil s lidmi vycházet a ukázat jim i mou dobrou stránku, ale oni přistupovali krutě. Tak jsem se odebral do lesů a hor. Byl to smutný život… Neměl jsem přátele. neměl jsem oporu. Neměl jsem vůbec nic, pouze sám sebe. Věřil jsem v naději. Věřil jsem v světlo. Věřil jsem, že jednou to bude lepší. Žil jsem pouze nadějí. Naučil jsem se skvěle lovit, běhat a měl jsem sílu. I tu duševní. Vzpomínal jsem ale na staré časy a to mě ničilo. Postupně, ale jistě. A tak jsem se rozhodl vyhledat společnost. Najít přátelské pouto. Vědět, že už nežiji jen z naděje. Že žiju pro to, že chci. A tak jsem se vydal na další ze svých dlouhých cest plných nástrah… Jedno mě to hodně ranilo. Našel jsem přítele. Byl to hodný, bílý vlk. Měl zářivé modré oči, přesně jako já. Byl to jako můj bratr. A pak… Zradil. O půlnoci na mě poslal šest vlků, aby mě zabili. Utekl jsem jim, ale dodnes nevím, proč to dělal. Představoval jsem hrozbu? Nebo snad představovaly výhodu křídla? Nebo to byl jen vlk, který se vyžívá ve zradě a temnotě? Jelikož jsem nikdy zlý nebyl, asi tohle tajemství tajemstvím vždy bude.
Velice zraněný jsem se vrátil do svého doupěte. Potom přišel důležitý mezník mého života. Magie. Jednou, když po dlouhém, bezvýznamném pátrání mě lidé znovu našli, jsem běžel, soustřdil se vyvynout co největší rychlost. A ku podivu se to konečně stalo. Tlapky kmytající se v zběsilém běhu se vznesly pár milimetrů nad zem. A já běžel neuvěřitelnou rychlostí. Jako blesk. Od té doby jsem se v magii zdokonaloval, ale novou schopnost už se mi nepodařilo najít… A potom přišla další důležitá věc. Neviditelnost. Když jsem se splihle vzacel, křídla tahajíc po zemi z neúspěšného pokusu vzlétnout, objevil se muflon. Neměl jsem absolutně žádnou sílu… Ale… Má strst začala mizet. Brzy jsem na těle měl skvrny, dáse říci „ze vzduchu“. Muflon se zmateně podíval mezi stromy, kde jsem stál. Vypadal dost vystrašeně. Potom utekl. Pár minut po útěku zvířete se mi navrátila podoba. Vskutku zajímavé, pokyvoval jsem hlavou…
A potom jsem se dostal do Smečky Měsíčního Svitu. Rozhodl jsem se tam zůstat. Získat si přátele, najít rodinu, začít nový život.

Zajímavosti a jiné věci:

Airin slyšel hudbu u lidí. Líbila se mu. To byl jeden z mnouha důvodů, proč se k nim přibližoval. Je vskutku nadaný a moc ho to baví, ikdyž je to možná zvláštní. Našel zálibu ve vyprávění příběhů, bohužel je říkal jen přírodě.

Vzhled:

Jsem svalnatý, urostlý a mohutný vlk. Má srst je sněhově bílá a ze zad mi vyrůstají stejně bělostná křídla. Ale vlka na mě upoutají zejména velké, jiskřivé a plné naděje – azurově modré oči zářící do tmy jako dvě lampy – štíhlému a elegantnímu tělu dominují.

Mazlíček:

O sobě:

Je mi náct let (víc než 11 a míň než 16) a mám ráda koně a vlky. Co o sobě asi tak říct… Nesnáším školu, ale (díky bohu) nosím docela dobré známky, bohužel, jednou byla i 3 z logiky (prohřešek. Ano, opravdu nejsem inteligentní)
Jako odreágování a zábovu chodím do sboru a na příčnou flétnu, docela mě to baví :3
Momentálně vůbec nesportuju, protože se mi žádný ze sportů nelíbí, ale vyjímku tvoří jízda na koni, na které jsem úplně… Závislá? Možná.
Ale svýho vlastního koně nemám, jako na potvoru bydlíme ve středu Prahy a na koně ani nemůžu moc dojíždět, ale, ho hó, netrvalo to dlouho a jezdím na koně jednou týdně :3 (konečně…)
Hodně času trávím na internetu, mám svůj vlastní notebook, takže mi to dost usnadňuje sem chodit, ale kdyby bylo po mámě, vůbec tu nejsem.
Mám ráda černou a modrou barvu a ujíždím na fantasy knížkách. Opravdu hodně čtu, ale jenom to, co chci. Když mi ve škole nějakou knihu zadají, nadšená fakt nejsem :D
Co ještě říct? Ani nic :DD To je všechno. Až na moje jméno. Nelíbí se mi. A radši vám ho ani nebudu říkat, ale je na A. :D